Letošní křtiny přinesly deset nových jmen začínajících písmenem „O“ a s nimi i příběh o péči o huculského koně (plemeno zařazené mezi genetické zdroje ČR), o generační vášni pro koně a o kráse přirozeného chovu v srdci Krkonoš.
Tradice, která přežila dekády
Když se v roce 1987 na Janově hoře křtila první hříbata, nikdo možná netušil, že tato tradice přetrvá do dnešních dnů a stane se každoroční událostí, na kterou se sjíždějí přátelé a příznivci farmy z blízkého i širokého okolí. Pravidla jsou jednoduchá a neměnná: jména všech hříbat narozených v daném roce začínají stejným písmenem abecedy a konkrétní jméno vybírá ten, kdo narozené hříbě spatřil jako první.
Celou letošní slavností provázel majitel farmy Ivan Karbusický s kolegyní Jelínkovou. Jejich hlas a komentář dával každému okamžiku ten správný rámec. Na předvadiště nastoupily společně všechny letos ohřebené kobylky se svými hříbaty. Každé hříbě bylo slavnostně pokřtěno svým kmotrem (přítelem či příznivcem farmy Hucul), který mu do života popřál to nejlepší.
Deset jmen od písmene „O“
Letošní rok patřil písmenu „O“. Na svět letos přišla jedna klisnička a devět hřebečků. Nejstarší z hříbat se narodilo již 3. května. Každé hříbě mělo svého kmotra, který ho pokřtil vybraným jménem a pronesl přání do života. Společným jmenovatelem všech přání bylo zdraví a k němu pak přibývala radost, hravost a úspěchy.
Jména letošních hříbat a jejich matky:
- Oměj – matka Chalva
- Opál – matka Šantal
- Olše – matka Erza
- Orin – matka Elsa
- Oberon – matka Harmonie
- Okolík – matka Chvála
- Orbis – matka Apolenka
- Oharek – matka Hena
- Ocún – matka Irma
- Ozim – matka Chvilka
Kmotrové přijeli jako „staří“ přátelé i jako nováčci. Co je ale spojuje, je upřímné přátelství s Janovou horou. Někteří zde křtili své první hříbě, jiní již několikáté. Jedna kmotra letos pokřtila již své 33. hříbě. Tento detail sám o sobě vypovídá o tom, jaká pouta si tato farma dokáže s lidmi budovat.
Osvěžení krve ze zahraničí: odvážný, ale nutný krok
S tímto vědomím přistoupila Alžběta Karbusická, dcera majitelů farmy, k rozhodnutí, které letošní hříbata předurčilo k výjimečnosti. Pro připouštěcí sezonu získala maďarského plemeníka Polana Jótevó Aggtelek – hřebce z linie Polan, která je v České republice jen velmi málo zastoupena.
Důvod byl jasný: genetická základna huculského koně je poměrně úzká a příbuzenská plemenitba představuje dlouhodobé riziko. Hledání vhodných plemeníků v zahraničí je proto krokem, který je nejen žádoucí, ale do budoucna i nezbytný. Letošní hříbata jsou tak nositeli krve, která může českým huculským chovům přinést cenné osvěžení.
Do budoucna je v plánu zařadit do plemenitby jedinou narozenou klisničku a jednoho z narozených hřebečků – a tím genetický přínos letošní sezony dále rozvíjet.
Koně v práci: ukázky, které nadchly
Součástí křtin byly také tři jezdecké ukázky, které připravila Alžběta Karbusická s jezdkyněmi ze svého jezdeckého kroužku – a každá z nich měla své poselství.
První ukázka byla svým způsobem raritou: dva plemenní hřebci předvedli soustředěnou práci pod sedlem. Dva hřebci, oba aktivní plemeníci, kteří dokážou v klidu a s koncentrací pracovat vedle sebe – to není v koňském světě samozřejmost.
Druhá ukázka patřila starším jezdkyním, které na čtyřech valaších předvedly sestavu, jež vyžadovala přesnost, vzájemnou souhru i důvěru mezi koněm a jezdcem.
Třetí ukázka pak náležela mladším jezdkyním na šesti klisnách, které jsou zároveň letošními matkami. Kobyly pracovaly v přítomnosti svých hříbat, která sledovala dění kolem sebe s dětskou zvědavostí. Ukázka byla záměrně pojata jako socializace hříbat: mladí koně se přirozeně učí pozorováním a napodobováním, a přítomnost u klidně pracující matky jim pomáhá zvykat si na ruch, lidi i nové podněty. Zároveň šlo o skvělou demonstraci výjimečného charakteru huculských klisen – zvládat soustředěnou práci pod sedlem a zároveň si hlídat své potomky vyžaduje klid, vycvičenost a povahu, která prostě musí být.
Příští rok zase na Janově hoře
Křtiny na Janově hoře nejsou jen slavnost. Jsou připomínkou toho, co chov koní ve své nejlepší podobě může být: péče o vzácné plemeno, respekt k přirozenému chování zvířat, generační předávání vášně a budování vztahů – mezi lidmi i mezi lidmi a koňmi.
Za rok přijde na řadu písmeno „P“. A s ním další hříbata, další kmotrové a další přání do života.
Text a foto: Ing. Veronika Paldusová
www.agropress.cz
