SCHVÁLENÍ
14. ledna

Agrolesnictví v ČR očima průkopníka

Nedávno jsme publikovali obecný článek o Agrolesnictví, který si můžete přečíst ZDE. Nyní si můžeme přečíst rozhovor s jedním z průkopníků tohoto způsobu hospodaření Ing. Radimem Kotrbou, Ph.D., který se s námi podělil o nejdůležitější informace, zkušenosti i problematiku.


Jak jste se dostal k agrolesnictví?

Odpověď na tuto otázku mi došla až po několika letech, ale lze říci, že to mám v genech. Můj tatínek byl hajný a děda sedlák. Již od malička jsem obdělával malou zahrádku a zároveň sázel stromy a to i v lese. Během studií jsem cestoval po světě a díky působení na Fakultě tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze se díky farmovým chovům antilop a jelenovitých s prvky agrolesnictví setkával.

V současnosti se mi to propojilo, a tak se snažím doma vymýšlet nejrůznější kombinace, které budou fungovat a splňovat očekávání pro pestré samozásobitelství rodiny.

Realizujeme doma s rodinou několik systémů agrolesnictví, a to například propojení stromů a extenzivního chovu zvířat na cca 2,5 hektarech.

I přesto, že já mám doma agrolesnictví jako víkendového koníčka, vidím v tom velký potenciál, vzhledem k  širokému naplnění adaptačních opatření v krajině, i přesto, že se věnuji zejména „silvopastorálním systémům“. Jelikož působím také v Asociaci soukromého zemědělství ČR, tyto systémy mi přišly jako velmi přirozený způsob péče nejen o zemědělskou krajinu, ale i o půdu, vodní bilanci a v neposlední řadě i oku lahodící estetické pestrosti.


Co si pod pojmem agrolesnictví lze představit?

Na začátku je důležité zmínit, že agrolesnictví není zalesňování zemědělské půdy. Agrolesnictví je kombinace zemědělského podnikání ať už rostlinné nebo živočišné výroby se stromy. Stromy zde musí být časově i místně přítomné. Kombinacím se meze nekladou. Na tom jsme se i od počátku shodli v Českém spolku pro agrolesnictví.

Neexistuje pouze jeden agrolesnický systém, protože ten se zakládá z pohledu místa a očekávání toho jaké funkce má plnit.

Strom plní jak produkční, tak i servisní funkci. Produkce stromu je myšlena v dlouhodobém horizontu, zvláště když se jedná o cenné sortimenty listnatých dřevin, jako třešeň ptačí, jeřáb břek nebo ořešáky. Možností, jak stromy využít je nepřeberné množství. Každému může strom plnit servisní role v jiném pohledu, ať už se jedná o protierozním opatření nebo úpravu vláhového režimu v určitém místě. Zkušenosti, které máme ze zahraničí, např. z Francie, kde se pokusné plochy zakládaly před více jak 20 lety, dokládají, že se zvyšuje produkce z plochy díky využívání vertikální roviny. Zvláště kombinace stromů a rostlinné produkce, kdy se jedná o liniové výsadby rozdělující pole, dosahují paradoxně vyšších výnosů, a to zejména v oblastech, které čelí extrémním výkyvům počasí (sucho, větší osvit atd.). Stromy zde stabilizují mikroklima, a pokud jsou linie vhodně situovány z jihu na sever, tak se nesnižuje osvit a naopak díky přítomnosti linií se snižuje odpar i proudění vzduchu.

Dále jsou tu i další pozitivní synergie, jako třeba podpora koloběhu živin nebo zvyšování celkové biodiverzity, i náročnost z hlediska použití chemické ochrany se snižuje. Zde je nutné podotknout, že takto fungovalo zemědělství dříve, krajina byla živější a pestřejší.

Foto č. 1 Agrolesnictví v praxi (jižní Francie)

agrolesnictvi-v-praxi-jizni-francie


Jaké dřeviny se pěstují v agrolesnictví?

V první řadě je nutné zdůraznit, že to nejsou primárně dřeviny na produkci biomasy či energetiky, ale spíše na dřevní hmotu, plody aj., kde je delší doba obmýtí. Jsou využívány také rychlerostoucí dřeviny například různé druhy topolů a vrb, ale mohou to být i cenné vysokokmenné ovocné druhy nebo cenné sortimenty listnatých dřevin, jak jsem již zmínil výše, jako třešeň ptačí nebo jeřáb břek, které budou na zemědělské půdě dlouhodobě.

Vnímání rychlerostoucích dřevin bývá často negativní a to i z pohledu státních orgánů, ale je třeba podotknout druhou stránku věci, a to že díky výmladkům, které obrazí po sklizni jednou za 3 až 5 let, zůstává v zemi část kořenů, která odumře. Kořenový systém se pak s růstem nadzemní biomasy plně obnoví. Tím je vázání uhlíku akcelerováno rychlejší obnovou biomasy v půdě a tento cyklus se několikrát opakuje. Proto tyto systémy mohou být vhodným způsobem využity ke zmírňování dopadu skleníkových plynů, jejich rychlejším a dlouhodobým vázáním v půdě.

Pokud zmiňujeme rychlerostoucí dřeviny v agrolesnictví, tak se nejedná čistě o plantáže těchto dřevin, ale musí být vždy propojeno se zemědělskou činností, kde se v meziřádcích rychlerostoucích dřevin chovají zvířata (drůbež, prasata), pěstují plodiny (brambory, obilí) nebo cenné listnáče. Z toho vyplývá, že i tento meziřádek musí být širší v řádu desítek metrů v závislosti na zemědělské činnosti.

Foto č. 2 Liniový pás rychlerostoucích dřevin dělící půdní blok orné půdy

liniovy-pas-rychlerostoucich-drevin-delici-pudni-blok-orne-pudy


Neomezují vzrostlé stromy pěstované plodiny pod nimi?

Pozitivních synergií je tolik, že rozhodně nedochází k zásadnímu omezení růstu plodin a v případě extrémních výkyvů počasí je tomu dokonce naopak.  Strom naopak vytahuje vláhu a živiny z hloubky, zabraňuje erozi a reguluje proudění vzduchu. Koruna stromu se udržuje zúžená a vyšší a orá se skoro až ke kmeni, aby se kořeny nerozrůstaly do stran, ale primárně do hloubky. Obava z negativního vlivu je zbytečná, i když někdy může strom díky alelopatii (vzájemné interakci) brzdit vývoj jiných rostlin jako je známo u ořešáků.


Jaké plodiny je možné pěstovat v systému agrolesnictví?

Prakticky cokoliv. Obiloviny, brambory nebo třeba i zeleninu.


Jak je agrolesnictví rozšířeno v České republice?

Agrolesnictí  u nás bylo naposled zaevidováno v první polovině 19. století. V období, kdy se u nás vytvářely stabilní katastry za Habsburků, kvůli správě daní. Od té doby se na stromy ve venkovském prostředí v evidenci, opakovaně zapomínalo, i přestože mají zásadní roli v krajině. Mnoho stromů bylo odstraněno různými změnami, kterými prošlo naše zemědělská krajina, zvláště pak v období po druhé světové válce, kdy docházelo ke scelování.

Avšak máme tu např. okraje silnic se stromy, které navazují na pole, linie v krajině nebo třeba aleje. Ty lze považovat za určité systémy agrolesnictví, i když většinou postrádají produkční funkci. Nacházíme u nich funkce jiné, např. kulturní nebo environmentální, které jsou také ekonomicky využitelné.

Z hlediska tradičních systému, které máme stále na území České republiky, lze jmenovat např. vysokokmenné pasené ovocné sady v Bílých Karpatech nebo také tzv. polaření, které se praktikuje během obnovy lesa zejména na Moravě.

V malém měřítku nalezneme agrolesnické systémy i na venkovských zahradách, kde se kombinují linie stromů s malými políčky, ale chybí zde specifická evidence pro agrolesnictví. Kvůli tomu jsme pro Ministerstvo zemědělství vytipovali několik systémů, které by mohly být hned implementovatelné a neomezovaly by zemědělskou produkci. Zároveň by byly přínosem pro krajinotvorbu, poskytovaly by přírodní stín, zamezovaly by erozi, snižovaly by prašnost a zvyšovaly by kvalitu životního prostředí.


Jaké agrolesnické systémy jste pro Ministerstvo zemědělství navrhli?

Navrhli jsme v zásadě tři základní. První se soustředí na systémy liniových výsadeb na orné půdě, které mají napomoci zvláště proti erozím, dělením velkých půdních bloků či podél přístupových cest. Druhý systém je zaměřený na skloubení vysokokmenných sadů s pastevním chovem zvířat a vzhledem k rostoucí poptávce po vejcích nepocházejících z klecového chovu, jsme zařadili i systém, kde se drůbež extenzivně chová v porostu, zejména s rychlerostoucími dřevinami.

Opatření na zakládání systému jsme koncipovali z hlediska společné zemědělské politiky, což znamená, že kdybychom ho jako stát implementovali pro současné období, mohli by si žádost podat vlastníci, nájemci a dokonce i obce. Bohužel stát toto opatření zavrhl.

Velké pozitivum by mohly v agrolesnictví do budoucna nalézt samotné obce, jelikož se v jejich katastrech realizují komplexní pozemkové úpravy s výsadbou dřevin, ale správa vybraných pozemku je a bude pro ně často přítěží bez zpětného finančního ohodnocení. Volbou vhodného agrolesnického systému na vybrané pozemky, by mohla obec očekávat nejen vrácení nákladů, ale i dlouhodobý přínos finanční.

Foto č. 3 Ochrana stromů po výstavbě

ochrana-stromu-po-vysadbe_pastevni-sad

Foto č.  4 Kulturní průmyslová poušť bez stromů

beze-stromu_kulturni-prumyslova-poust


Jaká je náročnost z pohledu administrativy?

Administrativně je to velmi těžko uchopitelné, pokud na to nasadíme současný přístup státu snažící se vše přesně definovat/naprogramovat a pak kontrolovat. To je akceptovatelné z hlediska dotačních titulů, ale těžko bude někdo zakládat stejný agrolesnický systém v Polabí a v Krkonoších.

Proto bychom do budoucna chtěli, aby se odstranily zejména bariéry, a aby se systémy objevily v evidenci.

Pak by stačilo zvolit jen jednoduchá kritéria, jako je minimální a maximální počet jedinců dřevin v daném agrolesnickém systému, ale jak si na ploše zemědělec uspořádá, by mělo vycházet z lokálních specifik, jako je topografie, svažitost, nadmořská výška, půdní typ, struktura zemědělské výroby aj. Nejde primárně o dotace na založení, ale spíše o to, aby strom zůstal v ploše jako produkční část a nesnižoval zemědělci, který se rozhodl pro agrolesnictví, přímé platby na plochu v případě, že nebude mít jen krajinotvorný či ekologický význam. Díky této okolnosti se motivace mít v dnešní době na zemědělské půdě stromy snižuje, a to i přesto, že jdeme proti tomu, kam směřuje celý svět, například proti vázání uhlíku i proti zmírňování klimatických změn výsadbou stromů na zemědělské půdě.


Jaká je pro Vás v současné době největší překážka pro realizaci agrolesnictví?

Největší překážku v současné době představuje nerozlišitelnost ploch a vyčleňování z plateb na plochu. Mnoho zemědělců, zejména soukromých, vidí v agrolesnictví značný potenciál, ale současné přešlapování státu vzhledem k řešení Národního akčního plánu adaptace pro změnu klimatu je bezzubé, bez koncepce a konkrétních kroků, jak se naplní. Agrolesnické systémy by mohly nabídnout propojení zájmů EU, státu, zemědělců i všech občanů, kteří se v krajině pohybují. Servisní role z pohledu životního prostředí a krajiny, by převážily role produkční, a to by splnilo i očekávání Evropské komise k budoucnosti zemědělství a potravinářství po roce 2020, které představila v závěru minulého roku.


Pozorujete nějakou nevýhodu v agrolesnictví?

Často si tuto otázku klademe, ale málo kdy nalezneme něco, co je proti tomu. V současné době jde proti agrolesnictví nejvíce legislativa, např. Zákon o ochraně půdního fondu omezuje zakládat některé typy agrolesnictví, konkrétně plantáže dřevin na půdě I. a II. třídy ochrany, což znamená,  mít více jak 1000 jedinců dřevin na hektar i přesto, že neexistuje odůvodněný argument, který by prokazoval negativní dopad na půdu.

Foto č. 5 Radim Kotrba – průkopník agrolesnictví

foto-hrbkova-2014

Zdroj foto: Hrbková, 2014

Když se na to podívám z pohledu zemědělce, mohu si teď na své orné půdě vytvořit agrolesnický systém?

Ano, můžete.

Do 100 stromů na hektar by to neměl být problém, ale samozřejmě záleží na výkladu místního úředníka, proč vysázené stromy nejsou zařazené do určité kategorie. Když jsme chtěli s Ministerstvem zemědělství vydefinovat výklad a další podrobnosti, dali od toho zatím ruce pryč, ale jsem optimista a věřím, že s ohledem na naplnění adaptační strategie budou agrolesnické systémy spojujícím článkem mezi prioritami, jak Ministerstva zemědělství, Ministerstva životního prostředí, tak Ministerstva pro místní rozvoj.

Když s tím stát bude chtít do budoucna něco dělat, řešení se určitě najde, ale v dnešní době se spíše řeší rizika a obava ze zneužívání čehokoliv, než vlastní způsob jak to jednoduše a proveditelně udělat a zejména naplnit očekávání, které má hospodaření v krajině celospolečensky plnit.


Závěrem bychom chtěli poděkovat panu Ing. Radimovi Kotrbovi, Ph.D. z Výzkumného ústavu živočišné výroby, v.v.i. a Fakulty tropického zemědělství v Praze za jeho čas, zkušenosti i cenné informace, které nám poskytl. Jsme rádi, že portfolio agropress.cz mohlo být rozšířeno o další významný blok, a to agrolesnictví. Doufáme, že se legislativa do budoucna umoudří a brány se agrolesnictví otevřou na plno.

Děkujeme!

Lucie Rysová

Foto č. 6 Pastevní sady

pastevni-sad

Komentáře

Vstoupit do diskuze ( 0 komentářů )

Štítky

Související články

  • Agrolesnictví – budoucnost české krajiny?

    Agrolesnictví nebo-li „agroforestry“ je hospodaření na zemědělské nebo lesní půdě, které kombinuje pěstování dřevin s některou…

    Vybrané články - 9.1.2018
  • Zemědělská půda – to nejcennější co máme!

    Naše země se rozkládá na 7.871.362,8 hektarech zemědělské a nezemědělské půdy. Více než polovinu (53…

    Vybrané články - 25.10.2016