Trávení a vstřebávání sacharidů

Trávení sacharidů začíná u některých druhů již v dutině ústní působením enzymu α-amylázy ve slinách, který štěpí škrob na maltózu, maltotriózu a α-hraniční dextriny. V žaludku působením kyselého pH se tento děj přeruší a další trávení probíhá v první části tenkého střeva (dvanáctník, duodenum), působením pankreatických a střevních enzymů. Na konci trávení sacharidů vzniknou monosacharidy glukóza, galaktóza a fruktóza, které se různými mechanismy dostávají přes střevní buňky do oběhu.

Trávení a vstřebávání bílkovin

V žaludku prostřednictvím kyselého pH dojde k denaturaci (změna struktury) bílkovin a aktivuje se pepsinogen na pepsin, který začne štěpit bílkoviny. V duodenu dojde k inaktivaci pepsinů a začnou působit pankreatické a střevní enzymy, které rozloží bílkoviny na aminokyseliny a dipeptidy, tripeptidy (dvě až tři aminokyseliny spojené peptidickou vazbou). Tyto opět pomocí různých přenašečů putují přes střevní buňky do oběhu.

Trávení a vstřebávání tuků

V žaludku se rozštěpí 10 až 30 % tuků působením jazykových a žaludečních lipáz. Uvolňované mastné kyseliny se vstřebají přímo žaludeční sliznicí do oběhu, složitější mastné kyseliny a ostatní tuky postupují do duodena. V duodenu působením žlučových kyselin dojde k emulgaci tuků, což je proces, při kterém se tuky stávají rozpustnější ve vodě a jsou přístupnější štěpícím enzymům. Pankreatické lipázy rozštěpí emulgované tuky až na volné mastné kyseliny, případně monoacylglyceroly (glycerol plus jedna mastná kyselina). Dále zde dochází ke štěpení cholesterolu, lecitinu a dalších tukových látek.

Proces resorpce tuků je vzhledem k jejich nerozpustnosti ve vodě poměrně složitý. Ještě ve střevě se za spoluúčasti žlučových kyselin tvoří tukové micely, které obsahují volné mastné kyseliny, monoacylglyceroly a soli žlučových kyselin. Tyto micely se dostanou do buněk střev, ale do oběhu jsou transportovány v podobě lipoproteinů. Lipoproteiny jsou v podstatě přenašeče tuků. Existuje jich několik typů lišících se velikostí a složením. Chylomikrony a lipoproteiny o velmi nízké hustotě (very low denzity lipoprotein, VLDL) mají nejvyšší zastoupení triacylglycerolů, lipoproteiny o nízké hustotě (low denzity lipoprotein, LDL) obsahují zejména estery cholesterolu, fosfolipidy a proteiny, a lipoproteiny o vysoké hustotě (high denzity lipoprotein, HDL) mají nejvyšší zastoupení proteinů a fosfolipidů.

Chylomikrony transportují tuky ze střeva lymfou do periferie, kde se působením lipoproteinové lipázy odštěpí volné mastné kyseliny, které jsou využity jako zdroj energie pro svalové a tukové buňky. Zbytky chylomikronů jsou v játrech, kde se z nich odštěpí triacylglyceroly, cholesterol a jeho estery. Takto přijaté i nově syntetizované triacylglyceroly a cholesterol jsou exportovány játry do periferie jako VLDL, kde opět dojde prostřednictvím specifické lipázy k uvolnění volných mastných kyselin a jejich využití. Kromě VLDL se objeví také lipoproteiny se střední hustotou (intermediate denzity lipoprotein, IDL), které se z poloviny vrací do jater a druhá polovina je přeměněna na LDL, které přenášejí zejména cholesterol, přičemž dvě třetiny cholesterolu odevzdají v játrech a jednu třetinu přenesou do mimojaterních tkání. HLD přebírají nadbytečný cholesterol z mimojaterních tkání a dodávají ho do jater a žláz produkujících steroidní hormony.