Charakteristika onemocnění
Slintavka a kulhavka (SLAK, angl. Foot-and-mouth disease, FMD) je vysoce nakažlivé virové onemocnění postihující především sudokopytníky, tedy skot, prasata, ovce, kozy a volně žijící přežvýkavce. Je charakterizována horečkou, tvorbou puchýřů (vezikul) na sliznicích dutiny ústní, vemeni, končetinách a v meziprstí, což vede k výrazné kulhavosti. SLAK patří mezi tzv. seznamové nákazy dle legislativy EU i české legislativy, s vysokým dopadem na ekonomiku a obchod.
Původce
Původcem onemocnění je virus slintavky a kulhavky (FMDV) z rodu Aphthovirus, čeledi Picornaviridae. Existuje sedm sérotypů: O, A, C, SAT 1, SAT 2, SAT 3 a Asia 1. Mezi jednotlivými sérotypy neexistuje zkřížená imunita, což komplikuje kontrolu šíření a vakcinaci. Virus je velmi variabilní a odolný v prostředí, zejména v chladném a vlhkém prostředí.
Epidemiologie
SLAK se vyskytuje celosvětově, s výjimkou některých států, které jsou považovány za oficiálně prosté (např. Česká republika, většina EU, Austrálie, Nový Zéland, USA). Přenos viru je velmi efektivní, a to přímým kontaktem, aerogenně na kratší vzdálenost, kontaminovaným krmivem, vodou, nástroji, oblečením, dopravními prostředky i prostřednictvím masa a mléka. Zvláště prasata mohou produkovat velké množství viru aerosolem. Inkubační doba je obvykle 2–14 dnů.
Patogeneze
Virus vstupuje do organismu zejména sliznicemi horních cest dýchacích nebo trávicího traktu. Následně dochází k primární replikaci v místě vstupu a viremii. Virus se šíří do epitelových tkání, kde vyvolává tvorbu vezikul (puchýřů). Tyto puchýře po prasknutí zanechávají bolestivé eroze a způsobují potíže při příjmu potravy a pohybu. U skotu dochází i k dočasnému poklesu mléčné produkce, u prasat a skotu může být kulhání tak výrazné, že si zvířata lehnou a odmítají se pohybovat.
Klinické příznaky
Příznaky závisí na druhu zvířete, věku a sérotypu viru:
- Skot: horečka, slinění, tvorba puchýřů na sliznici dutiny ústní, vemeni a na korunkách paznehtů, kulhání, pokles mléčné užitkovosti.
- Prasata: těžká kulhavost, puchýře na chodidlech, v meziprstí, méně často v dutině ústní. Prasata bývají silným zdrojem viru.
- Ovce a kozy: většinou mírnější průběh, často jen kulhání, méně nápadné puchýře. Mohou být však významným skrytým přenašečem.
- Mláďata: u telat může být smrtelná forma způsobená myokarditidou bez typických vezikulárních lézí.
Diagnostika
Diagnostika SLAK je založena na kombinaci klinického vyšetření a laboratorního potvrzení. Mezi metody patří:
- detekce virové RNA (RT-PCR),
- izolace viru,
- ELISA pro detekci antigenů a protilátek,
- sérotypizace viru.
Vzhledem k podobnosti klinických příznaků s jinými vezikulárními chorobami (vezikulární stomatitida, vezikulární nemoc prasat) je laboratorní potvrzení nezbytné.
Terapie
Neexistuje specifická léčba. Terapie je symptomatická a zahrnuje zmírnění bolesti, dezinfekci lézí a podpůrnou péči. U zvířat v endemických oblastech se často přistupuje k vakcinaci, avšak v zemích prostých SLAK se vakcinace neprovádí, protože by mohla ovlivnit status „SLAK-free“ dle OIE.
Prevence
V zemích prostých onemocnění (včetně ČR) je prevence postavena na:
- přísné veterinární kontrole a biosekuritě,
- dozoru nad importem zvířat a živočišných produktů,
- okamžité hlášení a eradikaci výskytu (tzv. stamping-out policy).
V rizikových oblastech se využívá vakcinace s ohledem na cirkulující sérotypy.
Legislativa v České republice
V Česku je SLAK považována za nebezpečnou nákazu podle vyhlášky č. 299/2003 Sb., kterou se provádí zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči (tzv. veterinární zákon).
Při podezření na výskyt SLAK se uplatňují následující kroky:
- Okamžité hlášení veterinární správě.
- Izolace a vyšetření podezřelých zvířat.
- Nařízení mimořádných veterinárních opatření.
- Případná depopulace zvířat, dekontaminace a zákaz přesunů.
- V případě potvrzení výskytu by byla aktivována pohotovostní opatření SZIF a Evropské komise.
Česká republika má aktuálně status země prosté slintavky a kulhavky bez vakcinace, což je důležité pro mezinárodní obchod se zvířaty a živočišnými produkty.