Tak se zdá, že nás v tomto relativně chladném létě stíhá jedna nepříznivá zpráva za druhou. Po slintavce a kulhavce, nodulární dermatitidě se nám ohlásil new castle. Což v tomto případě není žádné partnerské město zemědělců, ale poměrně závažné infekční onemocnění drůbeže. Především tedy drůbeže hrabavé, ačkoli některé druhy vodní drůbeže se mohou nakazit také, ale neonemocní a reagují pouze sérokonverzí. Tedy tvorbou protilátek a jejich epidemiologický význam, není obvykle velký. Nicméně občas mohou sloužit i jako rezervoár viru a pak naopak nabývají významu zásadního. Ať tak nebo tak je tato nákaza kategorizována jako „velmi nebezpečná“ a tudíž povinná hlášení jak naší Státní veterinární správě tak Evropské komisi a členským státům.
Ještě před 100 lety se skupina klinicky od sebe neodlišitelných onemocnění označovala souborně jako „mor drůbeže“, jak se vyvíjely diagnostické metody, přišlo se na to, že se jedná o tři rozdílné choroby a sice choleru drůbeže (s původcem Pasteurella multocida) aviární influenzu (virus A) a tzv. pseudomor drůbeže (s původcem paramyxovirus – NDV). A tento pseudomor se poté přejmenoval na New Castle Diseases. Tedy Newcastleskou nemoc. Komplikované že, no ale to v zásadě odráží komplikovanost onemocnění, neboť virus má různou patogenitu a dle toho se odvíjí klinický obraz onemocnění. Je celosvětově rozšířen a lokálně se můžeme setkat ještě s jinými názvy.
Původce:
Původcem newcastleské choroby je jednovláknový, nesegmentovaný, obalený RNA virus patřící do čeledi Paramyxoviridae vyskytující se v 11 různých sérotypech. Šíří se vzduchem (vdechnutím) nebo požitím, což mu dává široké možnosti průniku do organizmu. Ve vnějším prostředí je poměrně odolný, za příznivých podmínek vydrží infekční až 4 měsíce, přičemž ve vejci až 4.
Přenos:
Přenos je horizontální. Tedy z jedince na jedince, v infikovaných oplodněných vejcích hyne embryo ve stádiu několika dnů. Jelikož je virus dobře adaptovaný na hostitele, vylučuje nakažené zvíře virus několik málo dnů před objevením se klinických příznaků. Především nosními sekrety, ale i trusem. Kapénkami nebo přes kontaminované krmivo, se virus přenese na další zvířata. Přenos se může uskutečnit i přes mechanického vektora, tedy například přes podrážky bot, ale pasivní přenašeč může být i moucha.
Patogeneze:
Inkubační doba trvá od 2 do 20 dnů. Po přenosu do organizmu se virus pomnoží v místě infekce a krví se pak dostává do dalších orgánů. Kde se opět pomnoží a opět dostává do krve. Během infekce dochází tedy ke dvěma viremickým peakům. Virus se poté začne množit ve výstelce cév, tím způsobí krváceniny v různých místech těla. Protilátky se objevují za 10 dnů, vrcholu dosahují za 3-4 týdny a mají protektivní charakter. Stejně tak protektivní imunitu kuřat navozují protilátky z vejce.
Klinické příznaky:
Další klinické příznaky se odvíjí od typu viru, kterých je u většiny druhů pět.
Nejpatogenější je VELOGENNÍ forma, může být viscerotropní, nebo neurotropní – objevují se potíže s dýcháním, otoky hřebínku, vodnatý průjem, dochází ke zkroucení a zvrácení krku (tortikolis) a ustává snáška. Zvláště v trávícím traktu se objevují velmi četné krváceniny. Mortalita dosahuje až 100 %.
PNEUMOTROPNÍ MEZOGENNÍ forma – jak název napovídá, tak postihuje především dýchací systém. Mortalita je menší a je do značné míry závislá na tom zda dojde k sekundární bakteriální infekci.
LENTOGENNÍ forma – projevuje se jako velmi lehké onemocnění dýchacího traktu, bez změn na dalších orgánech a s pouze minimální mortalitou.
ASYMPTOMNÍ forma – zahrnuje pouze subklinickou infekci
U některých druhů vnímavých ptáků, může probíhat ještě i drobet jinak
Diagnostika:
Na základě klinických příznaků nelze provádět spolehlivou diagnostiku a vzhledem k široce rozšířené vakcinaci není ani spolehlivá ELISA. Provádí se proto pomocí PCR a dále klasicky kultivací viru na kuřecím embryu, což umožňuje určit virulenci.
Prevence:
Existují spolehlivé vakcíny, na inaktivované bázi, ale také živé atenuované. Vakcinační schéma však bývá poměrně složité. Živé vakcíny bývají vyrobeny z lentogenních i mezogenních kmenů a jsou aplikovány v pitné vodě. Inaktivované vakcíny musí být aplikovány individuálně a proto se příliš nepoužívají.
Při výskytu choroby se postupuje dle Veterinárního zákona a chov je depopulován. V současné chvíli se v naší republice vyskytuje několik ohnisek, bez výjimky v malochovech. K relativně dobré situaci jistě přispívá vysoká proočkovanost ptáků ve velkochovech.
Onemocnění má zoonotický potenciál, člověk se může nakazit ale nemoc se projevuje zánětem spojivek a člověk nešíří virus na dále na zvířecí ani lidskou populaci.
Text: MVDr. Petr Slavík, Ph.D.
Foto: pixabay.com
www.agropress.cz
