Mezi základní stavebně technické vybavení na pastvinách bezesporu patří jejich oplocení. Oplocení pastvin slouží k účelu udržení zvířat ve vymezeném prostoru pastvin a zamezení jejich úniku mimo tyto prostory. Při úniku zvířat z pastvin může dojít jak k ohrožení zdraví zvířat samotných, tak i ke způsobení škody na majetku, nebo dokonce k ohrožení zdraví lidí či jejich života při střetu se zvířaty.
Z tohoto důvodu je nutné výběru oplocení věnovat značnou pozornost.
K tomuto účelu využíváme mnoho typů oplocení a ohrad. Mezi první rozhodnutí, která jsou při realizaci stavby nového oplocení nutná učinit je zvolení vhodného materiálu, který na stavbu použijeme. Materiály, které je možné použít pro stavbu, jsou různé. Co musí být pro všechny použité materiály společné je, aby oplocení z nich postavené neohrožovalo zdraví zvířat.
Může to být například dřevo, kov, různé typy plastů apod. Jednotlivé materiály se od sebe liší cenou, možností využití, hmotností, dlouhověkostí a mnoha dalšími parametry. V první řadě určitě bude rozhodovat dostupnost materiálu a jeho cena. Následné rozhodování by mělo být zaměřeno na bezpečnost, funkčnost a dlouhověkost. Nezanedbatelným parametrem, který budeme při stavbě oplocení brát v úvahu, by měl být i krajinotvorný prvek.
Známe dva základní typy oplocení:
- Přenosná
- Stacionární (trvalá)
1) Přenosná oplocení
Přenosná oplocení využíváme především u pastvin dávkových nebo pásových, kde je nutná manipulace s ohradníky každý den. Dále tento typ ohrazení využíváme v případech, kdy je nutná náhlá manipulace se zvířaty.
Jako příklad lze uvést naháněcí uličku do fixační a manipulační ohrady.
Materiály, které se používají pro výrobu přenosných ohradníků, musí být lehké, aby s nimi byla snadná manipulace, a aby byla možná jejich instalace i do těžko přístupného terénu, kde nelze uplatnit techniku, kterou bychom mohli na dané místo ohradníky dopravit. Jako materiály, které se nejčastěji používají k výrobě přenosných ohradníků, jsou speciální umělé hmoty nebo laminát.
Dříve se vyráběly ohradníky kovové (železné), které byly pevné, ale byly velice těžké a proto s nimi byla stižená manipulace. Také velice brzy podléhaly korozi, pokud se nenatíraly antikorozním nátěrem. V kombinaci s přenosnými ohradníky využíváme vodivá lanka o různé vodivosti, anebo různé typy vodivých pásek.
Foto. č 1 Přenosné oplocení s vodivou páskou
2) Stacionární (trvalá) oplocení
Pro tento typ oplocení se rozhodneme v místech, která téměř výlučně využíváme k pastvě zvířat, či pro místa jako je např. zimoviště nebo fixační zařízení. V těchto místech je potřeba pevného hrazení, které zamezí úniku zvířat, jež mohou být manipulací více nervózní a tím pádem více nebezpečná svému okolí i sobě sama. Pro stavbu těchto oplocení lze použít různé materiály.
Nejčastěji používané materiály jsou:
- Dřevo
- Kov
- Plast
- Beton
Tyto výše uvedené materiály používáme buď samostatně nebo nejčastěji v různých kombinacích např. železobetonové sloupky v kombinaci s izolátory a drátem apod. Ne vždy je vhodné (nebo můžeme) využít všechny materiály. Například není vhodné instalovat betonové sloupky v chráněných krajinných oblastech, i když mají mnohem delší životnost než sloupky z dřevěné kulatiny.
Obvykle by vzdálenost mezi dvěma sloupky měla být přibližně 4 m. Menší vzdálenost mezi sloupky jsou většinou v místech, kde je potřeba vyrovnat některé terénní nerovnosti. Výška jednotlivých vodorovných prvků ohrady by u skotu měly být ve výšce 30, 60 a 90 cm nad zemí.
Foto č. 2 Dřevěné sloupnice s vodivou páskou
Pokud se budeme věnovat přímo jednotlivým materiálům, je důležité znát jejich výhody a nevýhody každého z nich. Je nutné ještě jednou předeslat, že se tyto možnosti můžou značně lišit podle možností toho či onoho místa, farmáře atd. Z hlediska dlouhověkosti je nejvhodnější instalovat sloupky z materiálu v tomto pořadí: plast, železobeton, kov, dřevo.
-> Sloupky vyrobené z recyklovaného plastu mají velice dlouhou životnost a na první pohled jsou velice podobné sloupkům vyrobeným z kulatiny. Jejich velkou výhodou je dlouhověkost a velice vhodně zapadají do krajiny.
-> Další z možných materiálů je železobeton. Železobetonové sloupky mají dlouhou životnost. Jejich nevýhodou může být jejich vyšší pořizovací cena a jejich složitější instalace oproti například sloupkům z kulatiny. Taktéž jejich vhodnost instalace v krajině je diskutabilní.
-> Vhodné využití pro staré lešenářské trubky může být výroba sloupků právě z tohoto materiálu. Samozřejmě lze využít i trubek jiných tvarů a průměrů nebo rozměrů. Nejčastěji tyto kovové sloupky ukotvujeme do betonových patek. Vhodné je zvýšit dlouhověkost sloupků použitím vhodného antikorozního nátěru.
-> Posledním z nejčastěji používaných materiálů je dřevo. Je to materiál tzv. „ekologický“, který je velice vhodný jako krajinotvorný prvek. Je to materiál, který je výhodný pro jeho příznivé prvotní pořizovací náklady. Jeho nevýhodou je jistě kratší životnost, kterou lze prodloužit různými prostředky. Vhodné je opálit špičky kůlů před tím než je budeme instalovat, nebo je natřít (napustit) nějakým životnímu prostředí šetrným přípravkem.
Foto č. 3 Dřevěné oplocení s lankem
Jestliže použijeme nejčastěji používanou kulatinu je vhodné ji odkornit. Pokud chceme snad obměnit například prasklé sloupky jiného než kulovitého tvaru je dobrou kombinací betonová patka s kovovou patkou, do které upevníme dřevěný sloupek. Tento postup je ovšem technologicky náročný a méně šetrný ke krajině. Pro zvýšení životnosti sloupků lze využít jak vhodných nátěrů, tak plechových „stříšek“, které instalujeme na vršek sloupků.
Foto č. 4 Dřevěné oplocení
U trvalých oplocení uplatňujeme různé varianty příčných zábran. Mezi tyto zábrany můžeme zařadit zábrany, jejichž úkolem je zamezit uniknutí zvířat na základě jejich vlastní pevnosti:
- Kulatinu
- Kovové trubky
A poté zábrany na bázi elektrických impulzů:
- Vodivá lanka nylonová
- Vodivá lanka ocelová
- Ocelový drát
- Elektrické provazy
- Vodivé pásky
Poslední variantou, kterou někteří chovatelé stále někde využívají je ostnatý drát. Toto řešení je naprosto nevhodné, protože ohrožuje zdraví zvířat i lidí.
Text a foto: redakce