Pupeční pahýl je první a zároveň nejzranitelnější „bránou“ do těla novorozeného telete. Pokud není po porodu správně ošetřen a dezinfikován, stává se ideálním vstupním místem pro bakterie, které mohou způsobit zánět pupku – onemocnění s vážnými důsledky pro zdraví i další vývoj telete. Správná poporodní péče je proto klíčovým prvkem prevence, který rozhoduje o tom, zda tele svůj první týden života zvládne bez komplikací.
Příčiny a vznik zánětu pupku
Zánět pupku (omphalitis) vzniká v důsledku nedostatečné dezinfekce pupečního pahýlu nebo kontaminace prostředí, v němž se tele po porodu nachází. Vlhké, znečištěné nebo špatně dezinfikované porodní boxy a individuální kotce představují ideální prostředí pro množení mikroorganismů, zejména bakterií rodu Escherichia, Trueperella, Staphylococcus či Streptococcus.
Pupeční pahýl zůstává po porodu několik dní otevřený a jeho cévy vedou přímo do krevního oběhu. Pokud se bakterie dostanou dovnitř, mohou způsobit nejen lokální zánět, ale i celkovou infekci (sepsi), která může být pro postižené tele fatální. Riziko zvyšuje i pozdní ošetření pupku – studie potvrzují, že zpoždění dezinfekce o pouhých několik hodin významně zvyšuje pravděpodobnost infekce.
Příznaky onemocnění
Klinické projevy zánětu pupku se liší podle rozsahu a závažnosti infekce. V lehčích případech je pupek zduřelý a bolestivý, může být teplý na dotek a někdy z něj vytéká hnisavý sekret. Vážnější průběh onemocnění je doprovázen horečkou, apatií, nechutenstvím, průjmem nebo dokonce kulháním postiženého jedince.
Pokud se infekce dostane do hlubších struktur (žilního systému nebo dutiny břišní), mohou se rozvinout abscesy v játrech, sepse nebo infekční artritida (kloubní zánět). Taková telata bývají „utlumená“ – pomalu rostou a mají celkově zhoršenou vitalitu. Zánět pupku tak může zanechat dlouhodobé následky, včetně trvalého poškození kloubů nebo orgánů.
Diagnostika
Diagnóza zánětu pupku se opírá především o klinické vyšetření – tedy vizuální a palpační kontrolu pupku. Ošetřovatel/zootechnik/veterinář musí nejprve zhodnotit jeho velikost, teplotu, bolestivost a případný výtok. Dále však nesmí zapomenout na zhodnocení celkového stavu telete.
V případě přítomnosti vytékajícího sekretu, který je jakkoli „podezřelý“, ať už svojí barvou nebo zápachem, je ideální odebrat jeho vzorek a dát jej na mikrobiologické vyšetření, kde je určen původce zánětu a jeho citlivost na antibiotika. V laboratorní diagnostice lze doplnit také krevní testy ke zjištění přítomnosti zánětlivých markerů (např. zvýšená hladina fibrinogenu nebo leukocytů).
Při podezření na hlubší infekci se doporučuje ultrazvukové vyšetření, které umožní posoudit, zda je zánět omezen na povrchové struktury nebo již zasáhl vnitřní orgány (např. játra, močový měchýř, žíly).
Léčba závisí na závažnosti a rozsahu infekce
U mírných forem onemocnění často postačí lokální ošetření dezinfekčními přípravky (jód, chlorhexidin) a udržování čistého a suchého prostředí. Tele by mělo být v suché podestýlce a oddělené od ostatních zvířat, aby se zabránilo šíření infekce.
Při rozsáhlejším zánětu nebo při projevech celkové infekce je nezbytná antibiotická terapie. Nejlépe je zvolit cílenou ATB-terapii na základě výsledků mikrobiologického vyšetření. Služebně starší veterináři však obvykle volí širokospektrální antibiotika (např. peniciliny, cefalosporiny, tetracykliny), často v kombinaci s protizánětlivými a analgetickými přípravky pro zmírnění bolesti a horečky.
U těžkých případů s tvorbou abscesů nebo s postižením hlubších struktur může být nutný i chirurgický zákrok – drenáž a vyčištění hnisavého ložiska. Velmi důležité je také zajištění kvalitní výživy a dostatečné hydratace, protože oslabená telata bývají často dehydratovaná a mají snížený příjem mléka (trpí nechutenstvím).
Foto č. 1 a 2: Chirurgická korekce komplikovaného nezhojeného zánětu pupku ( foto: MVDr. Martin Vlček, Ph.D.)
Prevence – základ zdravého startu
Prevence omphalitidy začíná už v porodním boxu. Základem je čisté, suché prostředí a okamžité ošetření pupečníku u čerstvě narozeného telete. Doporučuje se ponořit celý pupeční pahýl do 7% jodové tinktury nebo jiného k tomuto účelu schváleného antiseptika, které zajistí vysušení a dezinfekci. Pouhý postřik sprejem je nedostatečný, protože nezajistí rovnoměrné pokrytí dezinfekcí a následné rychlé vysušení tkáně.
Dezinfekci je vhodné opakovat po 12–24 hodinách (alespoň 2x) a kontrolovat stav pupku během prvních dnů života. V prostředí s vyšším infekčním tlakem (např. v chovech s vyšší vlhkostí nebo tam, kde se telata rodí v boxech s více kravami) je třeba klást velký důraz na hygienu a častější výměnu podestýlky.
Nezanedbatelnou součástí prevence omphalitidy je i zajištění dostatečného příjmu kvalitního kolostra. Telata s nízkou hladinou imunoglobulinů v séru (viz článek o selhání pasivního přenosu – FPT) mají významně vyšší riziko infekce pupku. Kvalitní mlezivo je v neonatálním období pro tele nejen zdrojem výživy, ale i přirozenou ochranou proti patogenům.
Shrnutí aneb pár důležitých slov závěrem
Zánět pupku se může na první pohled jevit jako banální problém, ale jeho důsledky bývají často velmi vážné a dlouhodobé. Pečlivá poporodní péče, rychlá dezinfekce pupečního pahýlu a dodržování hygienických zásad jsou nejúčinnější prevencí tohoto onemocnění. Každé tele si zaslouží „zdravý start do života“, a ten začíná právě u čistého, suchého a správně ošetřeného pupku.
Doporučení pro praxi – jak předejít zánětu pupku
-
Ošetřete pupeční pahýl do 15 minut po porodu, ideálně ponořením do 7% roztoku jódu.
-
Dezinfekci opakujte po 12–24 hodinách (v ideálním případě 2x).
-
Zajistěte čisté a suché prostředí v porodním boxu i individuálních kotcích.
-
Sledujte pupek každý den – při otokách, výtoku nebo zvýšené teplotě ihned kontaktujte veterináře.
-
Nepodceňujte význam kolostra – kvalitní mlezivo chrání i před infekcí pupku.
-
Zaveďte v chovu jednotný postup ošetření novorozených telat, aby byla péče vždy konzistentní.
Text a úvodní foto: Bc. Veronika Paldusová
www.agropress.cz
