Tuk je často spojován s nadváhou či obezitou. Obvykle je doporučováno snížení přijmu tuku a potravin s jeho vysokým obsahem z důvodu hrozby např. ischemické srdeční choroby, způsobenou zúžením tepen zásobujících srdce krví a jejich následné poškození či ucpání. U koní se ničeho takového obávat nemusíme, ba naopak – tuk v jejich krmné dávce je nezbytný.
Tuky jsou také označovány jako triglyceridy, což jsou tři molekuly mastných kyselin připojených na molekulu glycerolu. Mastné kyseliny mohou být nasycené nebo nenasycené a od toho se také odvíjí délka řetězce. To je důležité pro fyzikální vlastnosti tuku. Při pokojové teplotě jsou buď v pevné, nebo kapalné formě. Tuky s nenasycenými nebo krátkými mastnými kyselinami jsou většinou kapalné a jsou označovány jako oleje. Delší řetězce nasycených mastných kyselin jsou při pokojové teplotě tuhé a označovány jako tuky.
Normální krmná dávka bývá obvykle na tuk chudá – obsahující obvykle kolem 2-3%. Koně jsou však schopni trávit tuk velmi dobře a to až v množství 25% krmné dávky. Alespoň minimální množství tuku je nezbytné ke vstřebávání vitamínů v tucích rozpustných (A,D,E,K).
Tuky jsou tráveny a vstřebávány v tenkém střevě a posléze jsou využity buď jako energetický zdroj nebo uloženy v tukové tkáni ležící pod kůží nebo kolem vnitřních orgánů. Menší množství je uloženo přímo ve svalu, kde může být využit jako zdroj energie pro svalovou práci. Tuk je přidáván jako vynikající zdroj energie – poskytuje asi 2,5x více energie než sacharidy. V typické krmné dávce složené ze sena a koncentrovaného krmiva je kůň schopen využít 50-60% energie. Z rostlinného oleje může využít až 90%. Proto je to vhodný doplněk krmné dávky pro hubené koně a pro koně v těžkém tréninku.
V klidu tuk poskytuje víc než 50% energetických požadavků. Velká část této energie je odvozena od těkavých mastných kyselin produkovaných mikrobiální fermentací. Tuk je důležitým zdrojem energie, pokud je intenzita cvičení nižší než 75-80% maximální aerobní kapacity – VO2 max. Nad tuto intenzitu většinu energie poskytují sacharidy. Vytrvalostní koně pracují mezi 30-60% VO2 max. a jejich energetický zdroj jsou především mastné kyseliny. Naopak tuk nedodává energii např. dostihovým koním, kteří pracují i nad intenzitu VO2 max. Je to dáno rychlostí k uvolnění energie z mastných kyselin. Energie získaná z glykogenu v podobě ATP je získaná až 6x rychleji než z tuku. Intenzivní zátěž vyžaduje velmi rychlou tvorbu ATP, proto musí být tato energie dodána ze sacharidů.
Plemeno a typ koně má vliv i na množství tuku, které lze při zátěži použít. Existují dva typy svalových vláken:
- typ I – nejvyšší kapacita pro využití tuků – arabští koně, delší zátěž
- typ II – více přizpůsobeny pro použití sacharidů (glykogenu) – dostihoví koně na krátké vzdálenosti
Přidání tuku do krmné dávky může podstatně zvýšit energetický příjem, aniž by koně museli konzumovat větší množství krmiva. To je důležité pro koně v těžkém tréninku, jejichž energetická potřeba je až 2x větší. Při velké dávce jadrných krmiv (více než 5-7kg/500kg) dojde k tomu, že část se dostane do tlustého střeva nestrávená a začne tak nadměrná fermentace, která může narušit normální mikrobiální populaci a v extrémních případech způsobit koliku nebo laminitidu. Rovněž se sníží metabolická výroba tepla jak v klidu, tak i v průběhu zátěže. Nižší tepelné zatížení snižuje potřebu vypařování tepla (pocení), čímž se sníží ztráty vody během tréninku.
Jak dodat tuk do krmné dávky?
- Ve formě rostlinného oleje v množství max. 100ml/100kg živé váhy.
- Komerční krmná směs obsahující 8-10% tuku
- Krmiva s vysokým podílem tuku:
- Rýžové otruby 22%
- Extrudovaná sója 21%
- Slunečnicové semeno 30%
- Lněné semínko 28%
Množství oleje v krmné dávce musí být zvyšováno postupně, ideálně během 2-3 týdnů. Přitom je nutné sledovat chuť k jídlu a charakter hnoje. Maximální užitek z doplňování tuku se vyskytuje 2-3 měsíce po přidání do krmné dávky. Ideální doba, kdy začít s krmením tuku, je brzy na jaře, jakmile kůň začne trénovat na sezónu. To umožní dostatek času na metabolické adaptace ohledně využívání energie.
Marcela Otrubová
www.agropress.cz
