Energie získávána z krmiva je nezbytná jak k udržení základních životních funkcí, tak na případné sportovní či jiné využití koně. Organismus je schopen využívat pouze energii uvolňovanou z chemických vazeb. Hlavním zdrojem pro svalovou práci jsou makroergní fosfáty – adenosinfosfát (ATP) a kreatinfosfát (CP), jejichž zásoba je limitována na dobu zhruba 25 vteřin maximální zátěže. Jsou tedy velmi rychle vyčerpány a musí být neustále doplňovány, aby kůň mohl pokračovat ve vykonávané práci. Jako zdroje těchto sloučenin slouží sacharidy a tuky.
Ukládání energetických zásob v těle
Mezi nejznámější zásobní formy sacharidů patří glykogen, skládající se z velkého počtu molekul glukózy. Je uložený buď v játrech, kde poskytuje energetický zdroj pro všechny tkáně v těle, nebo v kosterní svalovině odkud je využíván především pro svalovou práci. Zásoby glykogenu dosahují zhruba 3-4kg.
Tuky uložené v tukové tkáni dosahují zhruba 8% z celkové tělesné hmotnosti. Obklopují zejména životně důležité orgány, jako je srdce, ledviny a trávicí trakt. Jejich zásoby jsou téměř nevyčerpatelné a při mírné tělesné zátěži by postačovali i na několik dní.
V kritických podmínkách lze jako energetický zdroj využít i bílkoviny, ale je to velmi neefektivní proces. Na významu nabývá např. v období hladovění.
Bazální metabolismus
Z přijaté energie je nejprve nutné pokrýt energetické požadavky bazálního metabolismu, které tvoří asi 60% denní potřeby energie. Ta je využita na zachování všech tělesných funkcí a dále např. na trávení nebo absorpci a uchovávání živin. Až když jsou tyto funkce zajištěny, může být přebytek energie využit na fyzickou aktivitu nebo laktaci.
Získávání energie během zátěže
Podle intenzity zátěže se uskutečňuje za dvojích podmínek a to buď aerobních (kompletní rozklad glukózy uvolněné ze svalového glykogenu na vodu a oxid uhličitý za přítomnosti kyslíku) nebo anaerobních (glukóza se přemění na kyselinu mléčnou (laktát) a tím se získá malé množství ATP). Je-li maximální zátěž delší než 25 sekund, jsou jako hlavní energetické zdroje využívány sacharidy za anaerobních podmínek. Přejde-li kůň po této době do nižší intenzity, pak se za aerobních podmínek mohou využívat vedle sacharidů i tuky.
Anaerobní metabolismus je 12x méně efektivní než aerobní, co se týká množství ATP. Pokud je glykogen metabolizován za přístupu vzduchu na oxid uhličitý a vodu, vyrobí se 36 molekul ATP, ale pokud je přeměněn na kyselinu mléčnou vznikají jen 3 molekuly ATP. Ta pak může mít negativní účinky na funkci svalových vláken, kdy se díky kyselosti zhoršuje kontraktilní schopnost svalu a začíná únava. V klidu po zátěži je pak většina kyseliny mléčné resyntetizována zpět na glykogen v játrech.
Při mírné zátěži jako je krok nebo klus (zátěž vytrvaleckého charakteru) se transportní systém rychle adaptuje na kyslíkové požadavky pracujících tkání a velikost kyslíkového deficitu je zanedbatelná. Naopak při krátkodobé, intenzivní zátěži (rychlý cval, vysoké skoky) se transportní systém kyslíkovým požadavkům přizpůsobit nedokáže a deficit kyslíku dosahuje až 95% a vzniká tak tzv. „kyslíkový dluh“.
Díky těmto rozdílům využívání energie, nemohou být krmeni všichni koně stejně. Koně pracující s menší intenzitou, ovšem delší dobu (tažní koně v lese, distanční koně) využívají kromě škrobu jako hlavní zdroj těkavé mastné kyseliny, dodávané prostřednictvím vlákniny nebo tuku. Naopak dostihoví koně a skokani, pracující velmi intenzivně krátkou dobu využívají převážně škrob z obilných zrn jako zdroj rychlé energie.
Marcela Otrubová
www.agropress.cz
