Slezský teplokrevník, lidově šlonzák, je v Česku stále vzácností. Kdo o tohoto koně stál, jezdil si pro něj obvykle do Polska nebo Německa. Teď ho ale máme i doma. Hřebci Diego a Heban jsou první a zatím jediní plemenní hřebci tohoto plemene působící v ČR. Oba stojí na stanici hřebců Rudolf, kterou provozuje kočí Pavel Dominick Rudolf.
Slezský teplokrevník je kůň, který pracoval na polích, tahal děla v armádě, vozil kočáry a dnes uspěje v drezuře i vozatajském sportu. Z těžkého tažného koně se stal všestranný partner pro sport, práci i rekreaci.
Plemeno, pro které se dosud jezdilo za hranice
Slezský teplokrevník je původně kočárový kůň, který se dnes využívá i pod sedlem. V Polsku se chová hlavně v soukromých chovech a ve státním chovu „Stado Ogierów Książ“. A dále je chován v Německu v Moritzburgu, kde se natáčela Popelka. Do Česka se plemeno teprve pomalu dostává. Zájem mezi českými chovateli je přitom velký, a to pro jeho všestrannost a charakter.
Dosud čeští chovatelé jezdili připouštět právě do Polska a do Německa. Proto Pavel pořídil dva hřebce do ČR, aby zde chov tohoto plemene oživil.
Historie: od napoleonských válek po mechanizaci
- Chov koní ve Slezsku se rozvinul v 19. století. Pruská vláda chtěla nahradit stavy zničené napoleonskými válkami.
- Hlavními centry se staly hřebčíny Lubiąż (1817) a Koźle.
- Zemědělci potřebovali silného tažného koně. Lehcí jezdečtí koně s krví anglických plnokrevníků se k tomu nehodili. Křížení s francouzskými a anglickými těžkými plemeny také nevyšlo.
- Zlom přišel koncem 19. století. Slezské klisny, často s orientálními předky, se začaly připouštět hannoverskými, oldenburskými a východofrískými hřebci. Potomci byli robustní a vyrovnaní.
- Uplatnili se v zemědělství i v armádě, kde tahali děla. V roce 1912 vznikla ve Wałbrzychu Slezská asociace chovatelů.
- Druhá světová válka chovu těžce uškodila. Chovatelské záznamy byly zničeny a ve Slezsku zůstalo odhadem asi 5 000 koní slezského typu.
- S mechanizací zemědělství ztratili těžcí koně smysl. Chov se obrátil k lehčímu typu, na čas se stal nerentabilním a někteří skvělí plemeníci byli dokonce vykastrováni.
- Po roce 1970 se prosadili kříženci slezských klisen s anglickým plnokrevníkem. Dobře se uplatnili jako jezdečtí koně pro těžší jezdce, hlavně na Západě.
- V 80. letech přivezli z Německa čtyři hřebce „těžkého“ teplokrevníka (Schwere varmblut), aby zlepšili vozatajské vlastnosti. Kolem roku 2000 se plemeno rozdělilo na dva typy.
Dnes mají chovatelé na výběr: těžší, barokní vozatajský typ, nebo ušlechtilejší typ jezdecký.
Dva typy jednoho plemene
| Starý (vozatajský) typ | Nový (jezdecký) typ | |
| Hlava a krk | těžší hlava, přípustný klabonos, dlouhý svalnatý krk | jemnější hlava na delším krku, celkově harmoničtější |
| Výška hřebců v kohoutku | 160–190 cm | 164–190 cm |
| Výška klisen v kohoutku | 158–168 cm | 162–185 cm |
| Využití | sportovní vozatajství | jezdectví, sport |
Pro oba typy je typické zbarvení hnědák, tmavý hnědák nebo bělouš. Koně mají velký harmonický rámec, široká svalnatá záda a hluboký, široký hrudník.
Všestranný kůň s charakterem
Šlonzáci jsou charakterní plemeno využitelné od profesionálního sportu až po práci. V drezuře a vozatajském sportu se zástupci plemene umísťují na světových soutěžích. Uplatní se také při zemědělských a lesnických pracích.
Další předností je povaha těchto koní. Slezský teplokrevník je klidný, vyrovnaný a ochotný se učit. Snaží se člověku vyhovět. Hodí se proto jako kočárový i rekreační, do jezdeckých škol i pro začínající jezdce, pro rodiny s dětmi a také pro hiporehabilitaci.
Stanice hřebců Rudolf: dva hřebci a jeden kočí
Pavel Dominick Rudolf je zkušený kočí, který jezdí s kočáry u Vranovské přehrady. Jeho stanice hřebců Rudolf je domovem obou „českých“ plemenných hřebců. Ti mají klidný a vyrovnaný charakter a chodí spolu v páru v zápřahu i pod sedlem.
A právě díky jejich výbornému charakteru a naprosté spolehlivosti vozí svatby a různé jiné akce i v plném silničním provozu.
„Musíš mít koně přečtené jako knihu – a stejně pořád opatrně obracíš stránky,“ říká Pavel.
Diego: 700 kilo něhy a hřebčí výraz
3378 Diego je černý slezský teplokrevník, který se narodil 23. dubna 2017 v Polsku. Působil tam ve vozatajském sportu a v jednospřeží dosahoval výborných výsledků ve stáji Krzysztofa Wiesniewskiho. Do Česka ho Pavel přivezl 1. listopadu 2024 a v roce 2025 se poprvé představil na přehlídce plemenných hřebců.
Diego váží kolem 700 kg. Je silný, elegantní a nezaměnitelný. Ve srovnání s Hebanem je temperamentnější a živější a má větší hřebčí výraz. K Pavlovi je přitom mazlivý a citlivý a rozumějí si téměř beze slov.
Diego umí i dojmout. Při jízdě pro staromanžele, kteří jeli do kostela v Jarošově nad Nežárkou oslavit diamantovou svatbu, na ně cestou zařehtal. Oslavenkyně se dojala: „Jé dědo, to je hezké, jak nás ten kůň zdraví.“
Heban: barokní typ a osvědčený plemeník
Heban se narodil 25. března 2017. Exteriérem patří ke starému, baroknímu typu slezského kočárového koně. V polském chovu šlonzáků působil (na základě zkoušek výkonnosti) jako plemeník okamžitě. Je tam proto osvědčeným a žádaným otcem potomstva. Oproti Diegovi je klidnější.
Od páru hřebec–valach k páru dvou hřebců
Diego začínal v páru s Pavlovým valachem Belarem. Při první vozatajské ukázce na Skokovém poháru Vysočiny spolu obstáli na jedničku.
O tomto páru Pavel řekl: „Koně mají emoce jako lidi. Některé zvíře jim sedne, jiné ne. Ale tihle dva si padli do noty, fungovali spolu bez jediného zaváhání.“
Dnes už po Diegově boku Belar nechodí. Valacha vystřídal Heban a z Diega s Hebanem se stal pár dvou hřebců.
Rozdíl mezi oběma dvojicemi Pavel popisuje s humorem: „Valachovi je všechno jedno. Ten můj by tahal snad i s ledním medvědem nebo žirafou.“
Hřebec je podle něj plný hormonů, vyklusává si, řehtá a ukazuje všem okolo, kdo je tady nadsamec. Lidé se prý hřebců zbytečně bojí. Pavel přitom před lety zapřáhl hřebce s kobylou. Podle něj to bylo riziko, ale fungovalo to.
| Hřebec + valach (Diego a Belar) | Dva hřebci (Diego a Heban) | |
| Povaha druhého koně | valach, kterému je „všechno jedno“ a nic ho nerozhází | hřebec s klidným a vyrovnaným charakterem, klidnější než Diego |
| Projev páru | klid valacha vyvažuje živějšího hřebce | Diego s větším hřebčím výrazem a Heban v barokním typu, dva hřebci vedle sebe |
| Ověřeno | první vozatajská ukázka na Skokovém poháru Vysočiny, obstáli na jedničku | chodí spolu v zápřahu i pod sedlem |
| Specifika | valach je podle Pavla nenáročný a spolehlivý | hřebci jsou plní energie, proto je potřeba číst koně „jako knihu“ |
Pavel o spojení dvou hřebců dříve s úsměvem říkal: „To bude teprve jízda.“ Dnes je jasné, že Diego s Hebanem tuto zkoušku zvládají.
Co to znamená pro chov v Česku
- První hřebci v ČR: Diego a Heban jsou první a zatím jediní plemenní hřebci slezského teplokrevníka působící u nás.
- Dva typy na jedné stanici: Zájemci mohou poznat ušlechtilejšího Diega i barokního Hebana.
- Široké využití: Plemeno se hodí pro sport, drezuru, vozatajství, práci v zemědělství a lese, rekreační jezdectví i hiporehabilitaci.
- Ověřená povaha: Oba hřebci jsou klidní a vyrovnaní, chodí v páru v zápřahu i pod sedlem.
U plemene, které je v Česku vzácné, nerozhoduje počet koní, ale to, že tu konečně stojí hřebci, kteří ho mohou dál předávat.
Text: Ing. Veronika Paldusová
Foto: Pavel Dominick Rudolf
Zdroje:
Rozhovor s kočím Pavlem Dominickem Rudolfem
Frau Štěpánka: 700 kilo něhy. Plemenný hřebec Diego je v Česku unikát a velký mazel, Médium.cz
KOLÁŘOVÁ, Renáta: Slezský teplokrevník, iFauna.cz
Slezský teplokrevník od historie po současnost, ChovZvířat.cz
www.agropress.cz
