Selen se celosvětově řadí mezi velmi důležitý mikroprvek jak ve výživě hospodářských zvířat, tak lidí. Jeho výskyt v půdě podléhá značné variabilitě a je ovlivněn mnoha faktory, např. pH, obsahem organické hmoty nebo mateční horninou.  Populace v ČR je řazena mezi země s velmi nízkým příjmem selenu a jeho koncentrace u obyvatelstva je pod evropským průměrem. Dostatečná suplementace selenu u zvířat tak nemusí být důležitá jen pro udržení jejich dobrého zdravotního stavu a užitkovosti, ale prostřednictvím vyšší koncentrace v mléce a mase lze zvýšit i jeho přísun do lidské populace. hlavní funkcí selenu je ochrana buněk před oxidativním poškozením.

Základní funkce selenu v organismu:

  1. Antioxidační a antiradikálové funkce

Zvířata s intenzivním metabolismem a vysokými fyziologickými požadavky na produkci, mezi něž patří vysokoprodukční dojnice a rychle rostoucí mladá zvířata produkují více volných radikálů. Čím je oxidativní zátěž v těle větší, tím je potřeba více antioxidantů k zabránění poškození tkáně a buněk. Selen se v organismu nachází v mnoha sloučeninách – selenoproteinech, kterých existuje přes 50 druhů. Mezi nejznámější patří glutationperoxidáza.  Tyto enzymy inhibují a ničí přirozeně se vyskytujíc peroxidy společně s vit. E.

  1. Podílí se na detoxikaci těžkých kovů (rtuť, kadmium, arsen)

  2. Ovlivňuje metabolismus prostaglandinů a esenciálních mastných kyselin

  3. Hraje významnou roli v v imunitním systému

Ovlivňuje baktericidní aktivitu neutrofilních granulocytů a zvyšuje produkci protilátek. Dostatečné množství selenu je důležité pro optimální buněčnou imunitu.

  1. Ovlivňuje plodnost

Selen ovlivňuje morfologickou strukturu a metabolismus spermií a tvorbu testosteronu. Nedostatek je spojený s poklesem množství spermií, které mohou být defektní. Varlata obsahují vysokou koncentraci selenu a ta se mění jen minimálně, i pokud je organismus v deficitu.

  1. Nezbytný pro nitroděložní vývoj plodu

Selen snadno prostupuje přes placentu. Proto je tele dobře zásobeno i při nedostatku selenu v těle matky, ovšem s tím, že se u ní deficit ještě prohloubí. Obsah selenu v mlezivu a mléku je přímo úměrný úrovni zásobení dojnice.

  1. Ovlivňuje správnou funkci štítné žlázy – podílí se na syntéze jejich hormonů

 

Zdravotní problémy spojené s nedostatkem selenu

Deficit selenu vede k řadě zdravotním problémům, z nichž je nejrozšířenější nutriční svalová dystrofie u telat, zaostávání v růstu, poruchu reprodukce v podobě ovariálních cyst, degenerativních procesu na varlatech, zadržení lůžka nebo endometritidy. Nutriční svalová dystrofie je nejčastějším klinickým příznakem deficitu selenu u narozených telat. U těch pak dochází k poruchám sání a rychlým úhynům. U krav s nedostatkem selenu v období před porodem může následně docházet k zadržení lůžka, endometritidám, mastitidám nebo špatné involuci dělohy, která pak souvisí s opožděným nástupem ovariálních funkcí.

Selen má významný podíl na celkovém zdraví mléčné žlázy, a tak i na kvalitu mléka. Jeho deficit je spojován se vzestupem infekcí mléčné žlázy a zvýšeným počtem somatických buněk.

Na zásobení organismu dojnic selenem má velký podíl změna krmné dávky v období stání na sucho. V tomto období a na začátku laktace je omezen celkový přísun krmiva, a proto jsou problémy nedostatkem selenu nejzávažnější. Snížením množství jadrného krmiva v krmné dávce se sníží i přísun selenu, protože v jadrných krmivech je v daleko vyšší koncentraci než v krmivech objemných. Jadrné krmné směsi navíc obsahují i minerální doplňky. Nejčastějším řešením je parenterální podávání (přímo do krevního řečiště) přípravků obsahující selen v předporodním období.  Podobná situace je u krav na druhé a další laktaci, kde je hladina selenu vyšší než u jalovic. Může to být důsledkem odlišné krmné dávky, kdy u jalovic převažují objemná krmiva, u kterých je koncentrace selenu dána jeho výskytem v půdě.

Za minimální obsah selenu v rostlině potřebný k prevenci chorob z jeho nedostatku je považováno množství 0,03-0,1 ppm. Za toxické jsou považovány hladiny 3-4 ppm v rostlině. Všeobecně platí, že oblasti s nízkým obsahem selenu jsou rozšířenější než oblasti s toxickými obsahy.

 

Dotace selenu do organismu

Krmná dávka pro dojnice v laktaci by měla obsahovat 4,2 mg selenu/den a při stání na sucho 1,4 mg selenu/den. Selen lze dodávat jak v organické, tak v anorganické formě. Obecně je ovšem známé, že organické formy jsou v organismu využívány daleko lépe. V organické formě je selen dodáván prostřednictvím kvasinek Sacharomyces cerevisiae, které se pěstují v prostředí se zvýšeným obsahem selenu a ten je zabudovaný do aminokyselin jako selenomethionin.

 

Výhody podávání organického selenu:

  • Akumulace v tkáních umožňuje vytváření rezerv. V případě stresové zátěže mohou být selenoaminokyseliny využity pro syntézu selenoproteinů k zabránění nepříznivého vlivu nahromaděných volných radikálů.

  • Účinnější přenos přes placentu

  • Efektivnější transfer selenu do kolostra a mléka

  • Důležitá podpora kvality spermatu

  • Vazba selenu v organické formě má nižší toxicitu

 

 

Marcela Otrubová

 

zdroj:
Tomíšková., J., Vliv pořadí laktace na metabolismus selenu u dojnic, 2012
Selenium deficiency in cattle, https://www.agric.wa.gov.au/feeding-nutrition/selenium-deficiency-cattle?page=0%2C0#smartpaging_toc_p0_s4_h2