Historie překážkových dostihů sahá až do 18. století, kdy vznikly jako obdoba cross-country dostihů pro plnokrevníky. Název „steeplechase“ je odvozený od prapůvodní tratě, která začínala i končila u věže kostela („steeple“ – věž, „chase“- honba, pronásledování). Na počátku se dostihy neběhaly na dráze, ale v přírodě s přirozenými překážkami.
Vůbec první oficiálně uznaný dostih známý jako anglická národní steeplechase se běžela 8. března 1830 a byla dlouhá 6,4 km.
Historie našeho nejznámějšího překážkového dostihu známého jako Velká pardubická se datuje 5. listopadu 1874, kdy se běžel první ročník. Od této doby se s několika málo přestávkami běhá dodnes.
Překážkové dostihy nemají význam jako zkouška výkonnosti pro anglického plnokrevníka. Překážky značně snižují rychlost dostihu, a tak je omezena selekční funkce. Většina startujících koní jsou angličtí plnokrevníci, kteří nebyli zařazeni do plnokrevného chovu a velká část z nich startují jako valaši tudíž s nulovou chovnou hodnotou. Proto mají překážkové dostihy více sportovní význam než dostihy rovinové.
Překážkové dostihy se dělí na tři skupiny:
Dostihy přes proutěné překážky – koně překonávají pouze proutěné překážky na travnatém povrchu. Start v těchto dostizích je určen pro tříleté a starší koně s minimální délkou tratě 2400 m.
Steeplechase – na travnaté dráze jsou umístěny kromě proutěných překážek i překážky pevné s odskokem i doskokem ve stejné úrovni. I zde mohou startovat koně od tří let, a to na dráze o délce 3200 m. Pro čtyřleté a starší je délka dráhy určena na 4500 m.
Steeplechase cross country – patří mezi nejtěžší dostihové kurzy. Kromě travnatého povrchu je nedílnou součástí i oranice. Stejně jako u steeplechase jsou i zde různé druhy překážek ovšem některé mají odskok výše než doskok, např. hadí příkop, což je vodní příkop s nižším doskokem. Další typy překážek vyžadují k jejich překonání snížení rychlosti. Typicky irská lavice, kdy kůň musí skoro zastavit, aby „vyšplhal“ nahoru a poté seskočil dolů. Zde startují koně až od čtyř let a řada těchto dostihů slouží jako kvalifikace na velkou pardubickou.
Foto č. 1 119. Velká Pardubická steeplechase 2009
Zdroj: www.fotokisza.com
Rozměry dostihových překážek jsou přesně dané dostihovým řádem. Všechny musí být široké nejméně 12 m. Živé ploty mají rozměry od 100-160 cm na výšku a max. 360 cm na šířku. Pokud je za živým plotem ještě suchý příkop je celková délka skoku až 650 cm. Pro představu jsou tyto rozměry typické pro Taxisův příkop, kdy
Koně musí pro úspěšné překonání udělat skok dlouhý přes 6 metrů.
Kdo může jezdit dostihy?
Jako u většiny jezdeckých disciplín, musí mít jezdec příslušnou jezdeckou licenci. U dostihových jezdců se dále rozlišují jezdci amatéři a jezdci z povolání, kteří se dále ještě dělí na:
- Žák – se s mí zúčastnit dostihů po nepřetržitém šestiměsíčním průběhu výuky. Po 10 vítězství se může zúčastnit všech dostihů, kromě dostihů pro amatéry.
- Jezdec – musí dosáhnout věku min. 17 let a absolvovat odborné učiliště se zaměřením na chov koní a jezdectví. Může startovat ve všech dostizích, kromě dostihů pro žáky a amatéry.
- Žokej – je vyučený jezdec, který dosáhl 50 vítězství.
Jezdec amatér je takový jezdec, který kromě složení dané zkoušky, dovršil alespoň 15 let a nikdy nejezdil dostihy za mzdu.
Kdo někdy sledoval dostihy, mohl si všimnout, že někdy koně startují ze startovacích boxů a jindy na pokyn startéra odmávnutím praporku. I toto má svá pravidla.
Startovací boxy se využívají ke startu v rovinových dostizích a všechny naráz se otevírá startér pomocí tlačítka. Druhý způsob startu je typický pro překážkové dostihy.
Marcela Otrubová
www.agropress.cz
