Pasení kterékoliv kategorie zvířat je nejpřirozenější způsob krmení s nízkými náklady, pokud splňuje určité podmínky. V mnoha oblastech, zejména tam, kde se nedostane technika má i funkci „péči o krajinu“. Realizace pastvy je běžnější pro podhorské a horské oblasti, kde je dostatek přirozených ploch k pasení s dostatkem srážek potřebných k dorůstání porostů.
Při organizování pastvy je nutné dodržet několik podmínek, aby pasení bylo efektivní pro zvířata i krajinu:
- Optimální počet oplůtků pro danou kategorii,
- optimální počet zvířat na jednotku plochy (vychází se z hnojení a užitkovostí dané skupiny),
- při pasení je nutné sledovat kondici zvířat na pastvě, obsah sušiny v porostech a jeho stravitelnost (nedostatečný příjem živin se nevyrovná prodloužením doby pasení).
1) Pasení jalovic
Zelená píce (vojtěška, jetel, jetelotráva) by měla tvořit součást krmné dávky jalovic. Pastva je možná již od sedmého měsíce věku, ale optimální je až devátý měsíc, kdy jalovice lépe snášejí změny v podmínkách chovu. Ve vytvořených skupinách by věkový rozdíl neměl překročit tři měsíce a hmotnostní rozdíl 60 – 70 kg.
K úspěšnému zvládnutí pastevního období je nutné dodržení několika podmínek:
- Výběr pouze zdravých zvířat s ošetřenými paznehty,
- pozvolný přechod na pastvu v délce minimálně 7 dní,
- 14 dní před přechodem na pastvu zvířata postupně navykat na pohyb.
Množství příjmu pastevního porostu za DEN je rozdílné podle věku (k těmto hodnotám je nutno připočítat 20 % nedopasků) :
- 6 – 12 měsíců 20 – 25 kg
- 13 – 18 měsíců 30 – 40 kg
- 19 a více měsíců 45 – 55 kg
Základním ukazatelem kvality porostu je přírůstek živé hmotnosti z hektaru pastevní plochy. Kategorie jalovic má své specifické požadavky na výživu, a to je problém spojený s pasením. Jalovice musí v reprodukčním věku dosáhnout požadované hmotnosti. I na pastvě by měl vývin jalovic kopírovat růstovou křivku zajišťující plynulý růst.
Pokud je v některém období výživa neadekvátní, dotkne se to vždy jen té části těla, která má v daném období největší intenzitu růstu. Nejvíce bývají postiženy reprodukční orgány, a to se pak promítne i do následné mléčné užitkovosti. Proto pastevní odchov jalovic stejně zasluhuje stejnou pozornost jako pastva dojnic. Pokud bude nedostatečná výživa v období růstu dlouhých kostí, mohou to sice jalovice později dohnat, ale promítne se to ve velikosti tělesného rámce.
V období růstu svalů si zase nedostatky bude organismus kompenzovat tvorbou tukové tkáně. Tvorba tukové tkáně je faktor, který nejvíce odrazuje chovatele od pastvy jalovic, i přes veškerá pozitiva pasty (pevná kostra, vývin svalstva, plic a srdce).
2) Pasení dojnic
Při pasení dojnic bude klíčovým faktorem výživná hodnota porostu, a především vzdálenost pastvin od stáje. Stejně při chovu ve stáji i na pastvě musí být krmná dávka vyvážená a stabilní, což může být zásadní problém pro vysokoprodukční dojnice. Výživová hodnota pastevního porostu je značně variabilní a závislá na botanickém složení, fenofázi v době přijmu zvířetem, hnojení, klimatických podmínkách atd., proto je nemožné zajistit nutriční stabilitu.
Při zkrmování konzervované píce tyto problémy odpadají, neboť při dodržení správného technologického postupu vyrobíme vysoce kvalitní krmivo se stabilní nutriční hodnotou. I přes tuto nevýhodu má pasení mnoho pozitivních vlivů na celé zažívání – pastevní porost působí dieteticky a podporuje příjem dalšího krmiva. Obsažená voda zlepšuje peristaltiku střev. Neméně významný je i vliv na produkci a celkové zdraví zvířat. Se stoupající nadmořskou výškou se v porostu zvyšuje obsah vitamínů D. Pastevní porosty pro vysokoprodukční dojnice musí být intenzivně obhospodařované, pak je jeho výživná hodnota relativně stabilní. Dalším, často limitujícím faktorem pro mnoho podniků, je vzdálenost pastvy od stáje.
Dlouhá cesta na pastvu snižuje užitkovost dojnic, a proto by vzdálenost neměla být větší než 800 m a v kopcovitém terénu do 600 m od stáje.
Pastevní skupina by měla mít kolem 160 – 180 ks. Většinou je 2- 4 násobek počtu dojnic v jedné stájové skupině. Při celodenní pastvě se počítá na jednu dojnic 70–75 kg pastevního porostu včetně nedopasků, které dosahují 15-25 %. Nejvhodnější doba na pasení připadá bezprostředně po raním dojení, kolem šesté hodiny. Na pastvu je nutné postupné navykaní, neboť se mladý pastevní porost svým složením podstatně liší od konzervované píce podávané v zimě. Náhlý přechod může kromě výkyvů užitkovosti způsobit i vážné dietetické problémy v podobě průjmů. Z kvalitní pastvy lze zabezpečit až 16 kg mléčné produkce.
Se zhoršující se kvalitou klesá mléčná produkce získaná z pastvy na 5 – 8 kg.
www.agropress.cz
