Nodulární dermatitida (Anglicky Lumpy Skin Disease alias LSD) je virové, infekční, převážně nekontagiózní onemocnění, postihující především skot. Ačkoli se poslední dobou může zdát, že se na nás valí jedna pohroma za druhou, není to tak úplně pravda.
Balkán 2016–2019: nákazu zastavila vakcinace, ne depopulace
Mnozí si ale jistě pamatují, že se toto onemocnění v Evropě řešilo ke konci druhé dekády tohoto století, kdy bylo v rozmezí let 2016 – 2019 několik tisíc aktivních ohnisek v zemích jižního Balkánu. Dle mého názoru není bez zajímavosti, že šíření bylo zastaveno až masivní vakcinační kampaní, nikoli „oblíbenou“ likvidací zvířat, označovanou politicky korektně též jako „depopulace“. Nu a teď po šesti letech se k nám opět onemocnění vrátilo, a protože opakovaný vtip není vtipem, už to není Balkán, ale jsou to země nám geograficky bližší.
A v červenci 2025 jsou tedy ohniska hlášena v severní Itálii a východní Francii s ochranným pásmem sahajícím do Švýcarska.
Za svého působení v Africe jsem měl několikrát možnost se i s touto nákazou potkat (ostatně působil jsem na teritoriu, kde bylo onemocnění v roce 1929 poprvé popsáno) a dovoluji si tedy touto cestou opět sdílet svoje zkušenosti. LSD není zatím tak „profláknutá“ proto jsem se rozhodl popsat chorobu poněkud zevrubněji.
Etiologie: capripoxvirus a jeho strategická slabina
Jedná se o virové onemocnění, kdy původcem je capripoxvirus. Jak už název napovídá, je to neštovičný virus, příbuzný viru ovčích neštovic. A jako správný zástupce své skupiny je globálně antigenně jednotný s malými odchylkami regionálních antigenů, které jsou proti sobě křížově imunní. Což je jeho veliký handicap a naše nikoli taktická, ale strategická výhoda. Virus dobře snáší alkalické prostředí, v kadáveru vydrží aktivní jeden měsíc. Ve vysušené kůži až šest měsíců.
K dezinfekci se používá roztok jodu, formalínu, hydroxid sodný, nebo kvarterní amonné soli, UV záření.
Přenos: hmyz jako hlavní, ne však jediná cesta
Hlavní cestou přenosu je hmyzí vektor. V rámci chovu se ale onemocnění může omezeně šířit i přímým kontaktem s nemocným. V čase virémie se vylučuje slinami, mlékem a dalšími sekrety a může být tak v omezené míře přeneseno sekundárně, například na telata, ale i další zvířata. A pak vzájemným olizováním zvířat s otevřenými lézemi viz. dále.
Patogeneze: proč vznikají noduly aneb virus v lymfatických cévách
Po vstupu do organizmu vyvolá virus dvě virémie, během nichž se množí v různých tkáních. Během druhé virémie se specificky zaměří na drobné krevní a hlavně lymfatické cévy, kde vyvolá v určitých místech vaskulitidu. To se pak projevuje vznikem charakteristických nodulů.
Diagnostika
Pomocí PCR a na základě klinických příznaků. Dále existuje i ELISA test, avšak bez možnosti rozlišení postvakcinačních a postinfekčních protilátek.
Klinické příznaky: „černá ovce“ mezi neštovicemi
Původce tedy patří do skupiny, neštovičných virů, nicméně je to taková černá ovce této skupiny, protože netvoří afty, jak by se slušelo, ale boule hezky česky označované „noduly“. A to na kůži, především hlavy a krku, ale mohou pokrývat celé tělo, nebo být pouze sporadické. Záleží na imunokompetenci a plemenné příslušnosti jedince. To je naprosto patognomický a nezaměnitelný klinický příznak.
V praxi jsem zaznamenal výskyt nodulů, také na sliznicích dýchacího aparátu, hluboko v nozdrách a též v ústní dutině.
Inkubace a první příznaky: horečka přes 41 °C
Inkubační doba je 4-14 dnů s krajní hodnotou 35. Nicméně čas nakažení se dá určit jen obtížně, takže toto nemohu potvrdit ani vyvrátit. Jisté je, že se nemoc hlásí vysokou horečkou přes 41°C přetrvávající několik dnů. Zvíře intenzivně sliní a má serózní výtok z nozder. Přestává žrát a dojit. V této fázi dochází zřejmě k vysoké virémii a zvíře je pravděpodobně infekční pro svoje okolí.
Za několik málo dnů od začátku horečky se objeví první noduly. Popisuje se generalizované zvětšení mízních uzlin. To však nemohu potvrdit. Zvětšené uzliny u mnou vyšetřovaných zvířat vždy korespondovaly pouze s krajinou postiženou noduly.
Jak vypadají noduly a proč se špatně hojí
Noduly jsou velké od cca 2 do 8 cm, na pohmat dobře ohraničitelné, tuhé a bolestivé. Když jej při pitvě rozříznete, uvnitř je špekovitá až kaseózní hmota (záleží zřejmě na stádiu onemocnění), některé způsobují krvácení do okolní tkáně. Mnoho nodulů se otevře a stává se z nich hnisající vřed. K otevření dochází buď spontánně nebo v důsledku automutilace. Některá zvířata totiž vykazovala pruritus. Takováto rána se infikuje a objeví se tam muší larvy. To protahuje rekonvalescenci.
Bez zajímavosti není, že na zmíněné hmyzí larvy nezabere injekce ivermectinu, zřejmě v důsledku rozsáhlé nekrózy v napadené tkáni a je nutno rány ošetřit lokálně.
Některé noduly se v závěru onemocnění jakoby „vylupují“ z kůže. Po takto vyloupnutém nodulu zůstane buď „živá“ tkáň, která se též infikuje, nebo zajizvený důlek. Tyto infikované rány se, na rozdíl od otevřených nodulů, hojí relativně dobře.
Krávy bez říje, neplodní býci: nejvážnější následky nákazy
U několika zvířat jsem pozoroval zánět plic, nejsem si ale jistý souvislostí s nákazou. Březí krávy mohou během viremické fáze potratit (nezaznamenal jsem). Nicméně po prodělání nákazy vykazují některá zvířata několikaměsíční anestrus. Býci mohou být nějakou dobu nebo i trvale sterilní.
Úhyn způsobený přímo nemocí jsem nezaznamenal žádný, ale zvířata mohou při zanedbání péče uhynout na sekundární komplikace.
Obr.č.1: Různé fáze průběhu nemoci
A) Akutní forma nodulární dermatitidy u skotu.
B) Zvíře přibližně dva měsíce po infekci virem LSD.
C) Těžká keratitida (zánět rohovky) a nekrotické kožní léze na očních víčkách.
D) Nekrotické, ostře ohraničené vředy na mulci.
E) Subakutní forma LSD – kožní léze na strucích.
F) Subakutní forma LSD – četné ulcerózní léze na strucích a kůži vemene.
(Zdroj: N. James MacLachlan, 2017)
Léčba: u nás vybití, jinde symptomatická terapie
Podle naší legislativy se léčba neprovádí. Napadený chov se vybije a zvířata v sanitárním kordonu by se zřejmě vakcinovala. Samotné onemocnění léčit nelze. Tam, kde se neprovádí depopulace, je tedy léčba symptomatologická. Zahrnuje aplikaci nesteroidů ve viremické fázi a později aplikaci antibiotik společně s lokálním ošetřením otevřených nodulů.
Epidemiologie: hostitelé a přenašeči
Nákaza má omezený počet hostitelů. Nepřežvýkavci jsou nevnímaví. V Africe je rezervoárové zvíře buvol, onemocnět mohou i antilopy a žirafy. Zdá se, že virus se přirozeně nepřenese na ovce nebo kozy. Nicméně na nových teritoriích může virus nacházet nové hostitele.
Hlavní cestou přenosu nákazy je tedy přes krev sající hmyz. Není úplně jasné, které všechny druhy mohou virus přenášet. V Africe jsou jistými přenašeči klíšťata, ovádi a komáři rodu Aedes. Ostatní komáři, nebo tiplíci se na přenosu zdá se, nepodílejí. Virus však může nacházet nové přenašeče. Dále není úplně jisté, zda virus je či není schopen ve vektoru kolovat, tedy zda náhodou nevykazuje přírodní ohniskovost. Pravděpodobně nikoli, ale svět je velký a o překvapení není nouze.
Čím užitkovější plemeno, tím horší průběh: holštýnky onemocní téměř všechny
Kolik zvířat se nakazí ve stádě není jasné, onemocní však více jak polovina. Zde záleží na plemeni. Moje africká zkušenost je taková, že místní plemena onemocněla spíše menšinově a noduly se tvořily hlavně na hlavě a krku, sporadicky dále po těle. U holštýnek a jerseyek se však nemoc projevila téměř u všech a většina z nich měla noduly po celém těle. Více byla postižena zvířata mladá (jalovice a telata) anebo na vrcholu laktace.
Mléko i sperma jako skryté cesty nákazy
Nemocným matkám se narodí zdravé tele, v době virémie se však může nakazit mlékem.
Po prodělané infekci je zvíře celoživotně imunní, kolostrální protilátky po vakcinaci a prodělané infekci spolehlivě chrání tele po dobu 6 měsíců.
Jak už bylo uvedeno, onemocnění je možné přenášet i semenem při přirozené plemenitbě a není úplně jisté, jak dlouho po překonané infekci je ještě býk infekční.
Vakcinace v praxi: velké farmy vs. drobnochovatelé
V oblastech s výskytem LSD se její kontrola úspěšně provádí pomocí vakcinace. Při mém africkém působení bylo toto očkování ve standardním očkovacím schématu všech velkých farem a nákaza se tam tudíž nevyskytovala.
U drobnochovatelů je ale situace jiná. Ti chovají buď lokální tradiční plemena, nebo zvířata moderních plemen koupená z velkých farem. A tam je jasně vidět vliv plemene na průběh onemocnění.
V našich podmínkách se tedy dá předpokládat, že by průběh onemocnění byl spíše komplikovanější a ekonomické ztráty s tím spojené by byly vyšší.
Dosud nebyla popsána nákaza člověka. Má se tedy zato, že onemocnění nemá zoonotický potenciál.
Prevence: vakcinace jako jediná účinná zbraň
Účinnou prevencí je v zásadě pouze vakcinace. Vakcín je na globálním trhu více, ale drtivá většina z nich (možná úplně všechny) jsou živé atenuované. Jejich užití se tedy řídí jasnými pravidly. My jsme používali vakcínu z Jižní Afriky a nezaznamenal jsem po ní nikdy žádné nežádoucí reakce.
Virus se nezadržitelně šíří: čím dříve přijmeme realitu, tím lépe
Pokud bychom si vzali mapu světa a postupně zapíchávali špendlíky analogicky k tomu, jak byl postupem času virus identifikován v dalších a dalších zemích, tak i průměrně uvažující jedinec dojde k závěru, že virus se přes všechna opatření, sice pomalu, ale zato naprosto nezadržitelně, šíří napříč světem. Čím dříve tedy vezmeme v potaz realitu, tím lépe jsme schopni se připravit a minimalizovat ztráty.
MVDr. Petr Slavík, Ph.D
Vystudoval Všeobecné veterinární lékařství na Veterinární univerzitě v Brně a École Nationale Vétérinaire ve Francouzském Lyonu. Během studia se orientoval především na choroby velkých hospodářských zvířat. Postgraduální specializace byla zaměřena na problematiku výživy a produkční medicíny skotu.
Poté působil v terénu a zároveň jako odborný asistent na České zemědělské univerzitě. Jako veterinář-zootechnik působil dlouhodobě v několika zemích světa, především se jednalo o Zambii, Mongolsko, Bosnu a Hercegovinu a Etiopii.
Profesně, v rámci veterinární medicíny velkých zvířat se zabývá záněty mléčné žlázy, reprodukcí skotu a epizootologiÍ.
Foto: Ing. Veronika Paldusová
www.agropress.cz
