Mezi národní plemena koní patří rovněž plemena chladnokrevná a to hned dvě. Na vývoj tažných koní v Česku měli vliv především koně noričtí, jelikož přes Čechy vedly solné stezky, které spojovaly alpská naleziště soli se severskými zeměmi. Především v Jižních Čechách byly místní klisny často kříženy s mohutnými hřebci, z čehož vznikali výkonní a silní koně, ale vzhledově neatraktivní. Proto se ve 20. letech našeho století začali ve větší míře dovážet belgičtí hřebci, kteří zlepšili vzhled, při zachování původních vlastností. Jeho chov byl soustřeďován převážně v Písku a Netolicích.
Norický kůň
Norik se díky svému původu řadí k nejstarším evropským plemenům. První zmínky o něm zaznamenáváme již ve spisech starověkých Římanů. Název plemene pochází od místa původů, což byla římská provincie – Noricum, která se nacházela na území dnešního Rakouska, části Švýcarska a Bavorska. Jelikož to byla oblast bohatá na solné doly a těžko sjízdný terén, bylo třeba silných koní. Ty byli využívány jako nosiči a rovněž jako koně váleční. Norik chovaný ve středověku měl menší rámec, ale zato velice robustní. Jeho chov byl soustředěn kolem města Salzburg, kde poté vznikl první hřebčín. Jako u většiny plemen i u norika byla snaha o zušlechtění plemene a to pomocí italských a španělských hřebců, od čehož se záhy upustilo. Od roku 1903 jsou příslušníci plemene vedeni v plemenné knize.
Významnou charakterovou vlastností je jeho pracovitost, díky čemuž jsou hojně využíváni především v lesnictví. I přes svou mohutnost musí být velmi pohybliví. Zbarvení je u tohoto plemene velmi variabilní a často neobvyklé. Mimo jiných barev se můžeme setkat s různými typy běloušů – nevybělující, červení, modří, skvrnití apod. Norik se vyznačuje typickou postavou pro těžší plemena: trup bez výrazného kohoutku se svalnatou zádí s výškou 163-173cm. Silné nohy s tvrdými a kvalitními kopyty jsou podmínkou. Kromě lesnictví se s ním díky své klidné povaze můžeme setkat i při hiporehabilitaci, případně při rekreační turistice. Na území Moravy a Slezska vznikl zvláštní typ. Tzv. slezský norik.
Foto č. 1 Slezský norik
Zdroj: http://www.centrum-slezsky-norik.cz/?Slezsky-Norik-charakteristika
Českomoravský belgický kůň
Toto plemeno se začalo šlechtit v Čechách a na Moravě kolem roku 1880 z dovezených belgických koní. Poté dovoz ustal a byli šlechtěny z vlastních zdrojů i s přimísením koní norickcých. Takto vznikl nejprve český a moravský chladnokrevník a poté se obě plemena spojila do plemenné knihy českomoravského belgického koně. Patří mezi naše nejstarší plemeno koní, která se už bezmála 70let chová bez použití jiných plemen.
Mezi nejčastější zbarvení patří ryzáci, hnědáci a vraníci. Na rozdíl od ostatních belgických plemen nejsou tak robustní, ale zato vynikají pohyblivostí s výraznými chody. Dosahuje výšky 160-170cm s hrubou stavbou těla. Jeho předností je využití v těžkém tahu. Oproti norikovi není tak odolný a hodí se proto do příznivějších klimatických podmínek. Jeho místo je v ekologickém zemědělství a v agroturistice.
Foto č. 2 Českomoravský belgický kůň
Zdroj: http://www.schcmbk.cz/fotogalerie/plemenni-hrebci/propet-2011-brno/#!
Ilustrační foto: Výkonnostní zkoušky v ČR – Chladnokrevná plemena
Text: Marcela Otrubová
www.agropress.cz
