Mikroelementy, též označované jako stopové prvky, jsou na rozdíl od makroelementů v tkáních obsaženy ve velmi malém množství. Mají však v organizmu mimořádný význam v řadě katalytických, enzymatických, aktivačních i regulačních procesů. Jsou pro život nezbytné a nemohou být nahrazeny jinými prvky nebo sloučeninami.
Za fyziologických stavů jsou všechny minerální látky v organismu v dynamické rovnováze, která je řízena složitými homeostatickými mechanizmy. Základním předpokladem udržení dynamické rovnováhy minerálních látek a jejich koncentrace ve tkáních a biologických tekutinách je adekvátní přísun v krmivech a jejich utilizace. Jak nedostatečný, tak i nadměrný příjem jednotlivých minerálních látek působí na organizmus škodlivě.
Jak zajistit zvířatům dostatečný přísun mikroprvků?
V této souvislosti dále vyvstává spoustu otázek, jakým způsobem tedy zajistit zvířatům dostatečný příjem těchto látek. Problém dotace mikroprvků a i dalších minerálních látek je podstatně složitější, než se dosud soudilo. Už v předžaludcích mohou prvky vytvářet neresorbovatelné komplexy nebo podléhat antagonismu. Známý je v této souvislosti například antagonizmus mědi a zinku. Dále pak vysoká koncentrace mědi, zinku, stříbra a teluru může ovlivňovat využitelnost selenu v krmné dávce a působit tak typické projevy nutriční svalové dystrofie u zvířat, která jsou krmena krmnou dávkou s adekvátním obsahem selenu. Dále pak vstřebávání z GIT je negativně ovlivněno, pokud se v krmivu vyskytují mykotoxiny. Proto dostatečný obsah v krmných doplňcích, bez znalosti obsahu v „původním“ krmivu, nemusí ještě znamenat dostatečně zásobené zvíře.
Možnosti dotace mikroprvků a jejich úspěšnost:
Hladina zásobení mikroprvků v organismu souvisí s jejich nízkou nebo naopak velmi rozmanitou koncentrací v půdě. Dostupnost pro rostliny je ovlivněna pH půdy, půdní strukturou, obsahem vody a vzduchem v půdě. Značné rozdíly v koncentracích jsou i u jednotlivých částech rostlin. V době, kdy nedostatek těchto látek začal být chápán jako problém, se objevili jako první na trhu minerální doplňky, které obsahovali tyto látky jako čistě anorganické chemické sloučeniny (seleničitan sodný, síran zinečnatý, síran měďnatý atd.)
Mikroprvky vázané na aminokyseliny
Nejvýznamnějšími mikroprvky, které jsou výrobně vázány na AMK jsou selen, zinek a měď. Využívají se zde vlastnosti některých mikroorganizmů kumulovat tyto látky. Toho se průmyslově dosahuje tak, že se například kvasinky rodu Saccharomycés jsou pěstovány v prostředí bohatém na ten který mikroprvek a tyto mikroorganizmy je zabudovávají do svých těl, tedy přesněji řečeno do jejich aminokyselin nejčastěji místo síry. A ty potom slouží jako základ minerálních doplňků. Samozřejmě že i zde zůstane jistá část mikroprvků nenavázána, tedy v původní anorganické formě (některé prameny ale uvádějí že tyto organizmy jsou schopny navázat až 97% organicky).
Využití organicky vázaných forem minerálů
Obecně platí, že využití organicky vázaných forem minerálů, a tedy i selenu, je oproti anorganickým formám vyšší. Dále je zde samozřejmě rozdíl, zda se tyto podávají přežvýkavcům, či zvířatům s jednoduchým žaludkem. U přežvýkavců vlivem procesů, které probíhají v bachoru tvoří anorganicky vázané mikroelementy další sloučeniny a těžko vstřebatelné komplexy.
Využití chelátových sloučenin
Další možností v této oblasti je použití chelátových sloučenin. Zde se tyto minerály nachází ve zvláštní vazbě na AMK tzv. chelátu. Toho je dosahováno tak, že pomocí speciálních enzymů se rozštěpí bílkovina, nejčastěji sojového původu a tyto vybrané mikroelementy se na bílkovinné zbytky naváží. Avšak úspěšnost tohoto procesu je mnohonásobně menší než u kvasinkových forem.
Všeobecně se soudí, že nejúčinnější jsou tzv. organické formy, tedy mikroprvky vázané na AMK.
Injekční aplikace selenovitaminových preparátů
V našich podmínkách je celkem rozšířená aplikace selenovitaminových preparátů v injekční podobě. Preventivně, ale i terapeuticky. Nesmí se však zapomenout, že tento způsob může být spojen s anafylaktoidní reakcí způsobenou vehikulem. Intramuskulární aplikace má ještě jednu komplikaci, kterou je tvorba abscesů. Tato je také dána reakcí na vehikulum. Riziko tvorby abscesů můžeme snížit rozdělením dávky na dvě poloviny s využitím aplikace do obou stran prsní svaloviny. Dávku je vhodné naředit sterilní aqua pro injectione. Předmětem prací mnoha autorů je také v poslední době samotná otázka vstřebatelnosti takovýchto preparátů po intramuskulární aplikaci, související jednak s tvorbou abscesů a jednak s vazivovým opouzdřováním. V této souvislosti se tedy jeví jako účinnější aplikace subkutánní.
Text: redakce
zdroj: SLAVÍK, J. ILLEK, M. ŠKORIČ, T. ZELENÝ, M. BROŽKOVÁ: Zásobení mikroprvky u masného skotu v regiónu Šumava
www.agropress.cz
