Robotické dojení je v současnosti častým tématem chovatelů dojnic, kteří uvažují o nové stáji nebo dojírně. Důvody jsou známé a není třeba je opakovat. Výrobci dojících robotů také prezentují nesčetné výhody a argumenty pro jejich pořízení i pro relativně početná stáda. Já sám jsem poprvé viděl dojící robot již v roce 1990 ještě ve výzkumném ústavu v nizozemském Lelystadtu. Za dva roky byl pak poprvé instalován na mléčné farmě pod obchodní značkou Lely. V té době byla v Nizozemsku průměrná velikost mléčných stád převážně na rodinných farmách necelých padesát krav. Dojící robot byl tedy vyvinut pro rodinné farmy, aby usnadnil farmářům život a poskytl během dne více času na rodinné a jiné aktivity spojené s hospodařením. Řešení se v praxi osvědčilo a vývojem a výrobou dojících robotů se začaly zabývat i další výrobci dojíren Začaly se hledat i další argumenty pro využití robotů s důrazem na welfare a zdravotní stav krav. Jejich rozšíření podpořila i změna situace na trhu práce a rostoucí nedostatek pracovních sil pro každodenní manuální práci v živočišné výrobě.
Rozvoj dojících robotů ve světě
Dojící roboty se začaly uplatňovat i na větších farmách ve východním Německu a dalších zemích včetně ČR. V severní Americe se dojící roboty vzhledem k dostatku levné pracovní síly zejména z Mexika začaly dojící roboty uplatňovat ve větší míře až počátkem tohoto století především na menších rodinných farmách, kde byly instalovány 2 až 3 roboty. V posledních letech se ale i zde začínají objevovat dojící roboty ve větších stádech. V nich se začínají uplatňovat také robotické kruhové dojírny, jejichž zastánci argumentují tím, že dojení celých skupin krav ve zpravidla 3 denních směnách je organizačně výhodnější a pro krávy, které jsou stádovými zvířaty a své aktivity během dne mění společně, je takový způsob přirozenější. Tento názor zastává např. Benham (1982), který považuje individuální dojení krav v průběhu celého dne za nepřirozené, protože dojnice jsou společenské a vykazují výrazné synchronizované chování. Výhodnou dojení v dojírnách za účasti člověka může být i pravidelná přesnější kontrola zdravotního stavu vemene a jeho léčení.
Naskýtá se tedy otázka, jaký systém dojení velkých stád je ze všech důležitých hledisek vhodnější a kam bude směřovat budoucí vývoj.
Z posledních dostupných vědeckých prací je možné citovat závěry Rodenburga (2017), který shrnuje výsledky řady autorů a uvádí, že robotické dojení snižuje nároky na pracovní síly na mléčných farmách všech velikostí a nabízí flexibilnější životní styl majitelů rodinných farem o velikosti až 250 krav. Ve skandinávských zemích byly například v roce 2017 dojící roboty instalovány na 21,7 % farem z celkového počtu 22 125 mléčných stád a průměrný počet robotů na farmě 1,6 při celkovém počtu dojících jednotek 7 753 (Sigurdson a kol., 2018). Zajímavé je, že u větších farem, které jsou zejména ve Švédsku, došlo v posledních letech na některých farmách i k návratu ke konvenčnímu dojení.
Volný, nebo nucený pohyb zvířat?
Obecně je podporován volný přístup k dojícímu robotu, přestože nucený nebo řízený přístup zvířat k ostatním činnostem, resp. zdrojům (tj. voda, krmivo, odpočinek) zlepšuje frekvenci dojení a snižuje rozdíly v intervalech dojení a bývá doporučován při větším počtu dojících robotů z důvodu omezení potřeby doprovodu krav na dojení. Nucený pohyb ale většinou omezuje čas, po který mají krávy přístup do krmiště (Hermans et al., 2003; Woolford et al., 2004; Melin et al., 2007), a celkový příjem krmiva (Bach et al., 2009). Nucený pohyb krav je navíc podle Tremblay a kol. (2016) a jiných autorů spojen se sníženou dojivostí krav.
Počet denní návštěv robota ovlivňují i negativní sociální interakce
Počet denních návštěv dojícího robota však závisí na mnoha dalších faktorech, jako je fáze laktace, parita nebo sociální pořadí zvířat ve skupině. Například prvotelky navštěvují roboty častěji než starší krávy (Bach et al., 2006) a zdá se, že maximální počet návštěv je dosahován v období kolem 100 dní laktace (Clark et al., 2014). Dominantní krávy tráví v čekárně méně času než krávy podřízené (Melin et al., 2005), proto je frekvence dojení podřízených krav obvykle nižší než u krav dominantních (Melin et al., 2006; Halachmi, 2009). Negativní sociální interakce v čekárně před robotem může také snížit motivaci krav navštívit robot znovu (Jacobs et al., 2012). Při dojení krav v robotech vznikají v čekárně před roboty spory mezi kravami o získání přístupu ke krmivu, což může zkrátit dobu ležení krav, které se zapojily do konfliktu i u krav, které klidně čekají na vstup do robotu. Důsledky sociální hierarchie se více projevují při nuceném nebo řízeném pohybu (Hermans et al., 2003; Rodenburg, 2012). Nucený pohyb může být tedy příčinou omezené doby odpočinku krav (Thune et al., 2002). Z toho důvodu je výhodnější zvýšit počet dojících robotů v jedné skupině krav na alespoň 3 roboty, kdy je odpovídající počet obsloužených krav v jedné skupině vyšší než 160. Při tomto počtu se již ve stádě nevytváří přísná sociální hierarchie zvířat.
Podle Bacha a kol. (2009) řízený pohyb krav omezuje počet stání u žlabu a může snížit dojivost krav a obsah bílkovin v mléce. Podle autorů byl u řízeného pohybu denní počet příjmu krmiva u žlabu menší, zatímco doba žraní a množství přijatého krmiva během jedné návštěvy žlabu byla vyšší (6,6 ± 0,3 krát za den v trvání 20,4 ± 0,65 min. s příjmem sušiny krmiva 2,7 ± 0,09 kg) než s volným pohybem (10,1 ± 0,3 návštěv za den v trvání 15,7 ± 0,65 minut a příjmem 1,8 ± 0,09 kg sušiny krmiva). Celkový příjem sušiny byl v jejich studii 21,1 ± 0,5 a 20,4 ± 0,58 kg / den a dojivost 29,8 ± 0,79, resp. 30,9 ± 0,79 kg. Počet dobrovolných a všech denních dojení byl větší při nuceném pohybu (2,4 ± 0,04 a 2,5 ± 0,06 dojení / den) než při volném pohybu zvířat (1,7 ± 0,06 a 2,2 ± 0,04 dojení / den).
Nejdůležitější literární zdroje:
Bach, A., & Cabrera, V. (2017). Robotic milking: feeding strategies and economic returns. Journal of Dairy Science, 100(9), 7720-7728.
De Koning, K. (2010). Automatic milking Common practice on dairy farms. Proceedings of the North American Conference on Robotic Milking, The First North American Conference on Precision Dairy Management. Toronto, Elora, Canada.
Jacobs, J. A. and Siegford, J. M., 2012. Invited review: The impact of automatic milking systems on dairy cow management, behavior, health, and welfare. J. Dairy Sci. 95: 2227–2247.
Rodenburg, J. 2017. Robotic milking: Technology, farm design, and effects on work flow. J. Dairy Sci. 100: 7729–7738.
Sborník z konference Robot milking, the environment and mastitis automatic milking systems. 2019, 14-16 May, Copenhagen, Denmark (www.idsmastitis2019.com/01-robot-milking.html).
Soberon, F., C. M. Ryan, D. V. Nydam, D. M. Galton, and T. R. Overton. 2011. The effects of increased milking frequency during early lactation on milk yield and milk composition on commercial dairy farms. J. Dairy Sci. 94:4398–4405.
Tse, C.,Barkema, H. W., DeVries, T. J., Rushen, J. and Pajor, E. A. 2018. Impact of automatic milking systems on dairy cattle producers’ reports of milking labour management, milk production and milk quality. Animal, 12(12). Published online by Cambridge University Press: 04 April 2018.
Ostatní zdroje jsou k dispozici u autorů článku.
Článek vznikl za podpory řešení projektu č. FV40316 – Vývoj komplexu modulárního systému robotizovaného dojení za současného hodnocení parametrů chovu aplikací metod umělé inteligence.
Autoři:
doc. Ing. Mojmír Vacek, CSc. a Ing. Luboš Smutný, Ph.D.,
Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita v Č. Budějovicích
foto: https://news.extension.uconn.edu/2019/04/08/risk-management-technology-robotic-milking-machine/#
www.agropress.cz
