Velikost skupin a chování krav
S počtem krav připadajícím na jednoho robota se počet dojení snižuje (tj. prodlužuje se interval dojení) a celkový čas, který krávy stráví v robotu, se zvyšuje. I přes skutečnost, že jak frekvence dojení, tak čas strávený při jednom dojení zvyšuje produkci mléka, tyto 2 aspekty se zřídka zvyšují současně (Tremblay et al., 2016). Obvykle se doporučuje počet krav na jeden robot maximálně 60 ks. Tento počet vychází z doby potřebné k proplachu a desinfekci dojícího zařízení, výměně vadných dílů a technické údržbě včetně času, kdy není robot obsazen. K vlastnímu dojení je pak využito 20 až 22 hod. denně (Halachmi, 2004; Lyons et al., 2014), Při průměrné kapacitě kolem 8 dojení / hod. je tak možné podojit průměrně 2,5krát 60 až 70 krav denně. Z publikovaných výsledků vyplývá, že ekonomicky výhodnější je při maximálním využití robota co největší množství nadojeného mléka na jednu krávu místo zvýšení počtu krav. Snížením počtu krav na robot se obvykle snižuje čas, který krávy stráví čekáním v před dojením, zejména u sociálně slabých nebo méně zkušených zvířat (Halachmi, 2009). Mírné snížení počtu krav na jednoho robota je kompenzováno zvýšením produkce mléka krav ve skupině, protože se zvyšuje počet dojení a doba jednoho dojení klesá, zvláště když jsou krávy selektovány podle dojitelnosti (Tremblay et al., 2016). Nádoj mléka je ovlivněn dobou od předchozího dojení. Tento vztah je víceméně lineární cca do 16 hodin a poté se stává konstantním (Delamaire a Guinard- Flament, 2006). U systémů s volným pohybem zvířat je vhodné snížit počet krav na jeden robot také z důvodu omezení potřeby přihánění zvířat na dojení.
Uspořádání stáje
Podle Rodenburga (2017) je důležité uspořádání stáje, které umožňuje bezstresový přístup do prostoru v blízkosti dojicích robotů a poskytuje únikové cesty pro čekající krávy, což zvyšuje frekvenci dojení a snižuje potřebu lidské asistence při nástupu krav do robotů. Uspořádání stáje a umístění selekčních branek by mělo umožnit snadnou manipulaci a třídění krav se zvýšenými nároky na ošetření vč. veškerých úkonů spojených s ošetřováním dojnic při kvalitním řízení stáda. Jedině tak lze dosáhnout očekávanou úsporu pracovní síly. Při navrhování stáje je potřeba brát v úvahu i zmíněné aspekty chování zvířat v souvislosti se zkrmováním jádra v robotech. V produkčních systémech, které jsou bližší přirozeným podmínkám zvířat (např. pastva), krávy uplatňují cyklické chování s velkým podílem příjmu krmiva za úsvitu a soumraku (Albrightová, 1993). Při omezení těchto projevů v podmínkách spojených s robotickým dojením jsou však vzorce příjmu krmiva do značné míry ovlivněny dojením a časem návozu krmiva (DeVries et al., 2003; Mäntysaari et al., 2006).
Zakládání krmiva v robotické stáji
Zajímavé je zjištění autorů Deming a kol. (2013), kteří uvádějí, že při zakládání základní krmné dávky 2x denně navštěvují krávy robot přibližně 2 hodiny před časem pravidelného navážení krmiva, což by naznačovalo, že čas zakládání krmiva je při volném pohybu krav stimulem k návštěvě robota. Na rozdíl od systémů s konvenční dojírnou, kde jsou krávy dojeny důsledně ve stejnou dobu každý den, se může čas dojení krav v robotech každý den měnit. Při systému periodického zakládání krmiva, např. každé 4 až 6 hodin krávy přizpůsobily načasování jejich příchodu ke krmnému stolu tak, aby odpovídal délce daného intervalu krmení (Livshin et al., 1995). Pokud by tedy mělo být kravám poskytováno krmení během dojení v konvenční dojírně, mohly by krávy přizpůsobit svůj stravování vzorec podle časů dojení. Při robotickém dojení však výkyvy v čase dojení a doby příjmu krmiva u žlabu, zejména za podmínek řízeného pohybu, ztěžují kravám udržení pravidelné doby příjmu základní krmné dávky a koncentrovaného krmiva v robotu. Z toho vyplývá, že při volném pohybu krav při dojení v robotech je výhodnější četnější zakládání krmiva na žlab při omezeném přikrmování jádrem v robotu v dávce 3 až 4 kg za den.
Dávkování doplňkové krmné směsi
Dávkování a složení doplňkové krmné směsi v robotu, které je významným stimulem k jeho návštěvě, je zpravidla regulováno v průběhu laktace. Je také nutno přihlédnout k tomu, že při naprogramované vysoké dávce tohoto krmiva a současném omezení návštěv robota z různých příčin nepřijme kráva jeho plánované množství. To pak může ovlivnit její dojivost a případně i zdravotní stav. Podrobnostmi souvisejících výživových aspektů při robotickém dojení se věnuje práce autorů Bach a Cabrera (2017). Pro dosažení co nejvyšší rentability provozu dojících robotů je podle nich zásadní také účinnost předkládaného krmiva a je tudíž výhodný systém tzv. dynamického krmení; tj. kombinace 2 koncentrátů (energie a protein) a instalace více robotů v jednom kotci. Přesné dávkování doplňkového krmiva podle potřebného množství živin omezuje oproti jednotnému obsahu živin i ekonomické ztráty. Omezení denní dávky koncentrátu do <3 až 4 kg / den rovněž zvyšuje hospodárnost provozu a minimalizuje rozdíly v příjmu živin. Nedochází tak k poruchám trávení a snižují se celkové náklady na krmivo, protože klesá množství nepřijatého koncentrátu.
Nejdůležitější literární zdroje:
Bach, A., & Cabrera, V. (2017). Robotic milking: feeding strategies and economic returns. Journal of Dairy Science, 100(9), 7720-7728.
De Koning, K. (2010). Automatic milking Common practice on dairy farms. Proceedings of the North American Conference on Robotic Milking, The First North American Conference on Precision Dairy Management. Toronto, Elora, Canada.
Jacobs, J. A. and Siegford, J. M., 2012. Invited review: The impact of automatic milking systems on dairy cow management, behavior, health, and welfare. J. Dairy Sci. 95: 2227–2247.
Rodenburg, J. 2017. Robotic milking: Technology, farm design, and effects on work flow. J. Dairy Sci. 100: 7729–7738.
Sborník z konference Robot milking, the environment and mastitis automatic milking systems. 2019, 14-16 May, Copenhagen, Denmark (www.idsmastitis2019.com/01-robot-milking.html).
Soberon, F., C. M. Ryan, D. V. Nydam, D. M. Galton, and T. R. Overton. 2011. The effects of increased milking frequency during early lactation on milk yield and milk composition on commercial dairy farms. J. Dairy Sci. 94:4398–4405.
Tse, C.,Barkema, H. W., DeVries, T. J., Rushen, J. and Pajor, E. A. 2018. Impact of automatic milking systems on dairy cattle producers’ reports of milking labour management, milk production and milk quality. Animal, 12(12). Published online by Cambridge University Press: 04 April 2018.
Ostatní zdroje jsou k dispozici u autorů článku.
Článek vznikl za podpory řešení projektu č. FV40316 – Vývoj komplexu modulárního systému robotizovaného dojení za současného hodnocení parametrů chovu aplikací metod umělé inteligence.
Autoři:
doc. Ing. Mojmír Vacek, CSc. a Ing. Luboš Smutný, Ph.D.,
Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita v Č. Budějovicích
foto: https://www.fwi.co.uk/events/livestock-event-2014-robotic-feeding-saves-labour-and-boosts-cow-health
www.agropress.cz
