Chov nutrií

Nutrie jsou ve volné přírodě invazním druhem, který zabírá místo v potravním řetězci jiným druhům. Škodit můžou i vyhrabáváním svých dlouhých nor do břehů řek a rybníků. Jedinou přirozenou regulací je tuhá zima, kterou těžko snášejí. V zajetí jsou chovány pro maso a kožešinu. Maso se řadí mezi dietní s nízkým obsahem tuku a cholesterolu. Jejich chov je podstatně náročnější než chov králíků.

Nejčastější příčinou úhynu bývá nevhodné krmivo.

Chov nutrií začal v roce 1925, ale významně se rozšířil až v 60. letech minulého století, kdy vznikaly faremní chovy. Nejvyšší produkce kožek byla v 80. letech 20. stol., kdy Česká republika patřila k velmocím v chovu nutrií. Produkce dosahovala kolem 0,6 milionů kusů. Od 90. let počty zvířat stále klesají.

V současné době se v ČR chová zhruba 1500 ks rozptýlených mezi 200-250 chovateli.

Aby byl chov efektivní, je nutné se řídit fyziologií zvířat. Samice se poprvé zapouštějí ve věku 6 měsíců. Připouštění probíhá prostřednictvím samce, který se zařadí do vybrané skupiny na dobu 6 týdnů. Březost trvá 130 dní, což vychází na 2 vrhy za rok. Mláďata se odstavují ve věku 2 měsíců a samice se opět zapouštějí po měsíčním odpočinku. Samice by ročně měla odchovat 10 mláďat. Jatečná zralost mláďat je ve věku 7-8 měsíců.

Trávicí soustava je svou stavbou velmi podobná trávicí soustavě králíků. Hlavním místem trávení je slepé střevo, kde se mikrobiálně tráví vláknina.

Ovšem na rozdíl od králíků, nutrie hůř tráví krmiva s vysokým obsahem vlákniny, proto pro ně nejsou vhodné krmné směsi pro králíky obsahující vojtěšku.

Naopak snadno tráví jadrná krmiva a mohou tak dostávat  pšenici i kukuřici, která pro králíky vhodná není. Mezi další vhodná krmiva patří krmná řepa, spařené brambory a veškeré obiloviny různě upravované – celé, šrotované, odpadní mouky, otruby, odpady z pekáren. Velmi citlivé jsou nutrie na jedovaté rostliny obsažené v zelené píci.

Vhodné ustájení po nutrie má několik zásad. Chovná zvířata potřebují mít své zázemí v podobě budníku, kde tráví většinu času. Ty musí být velmi dobře izolované, aby v zimě zajistily vhodnou teplotu a v létě tam nebylo příliš teplo. Nejčastěji bývají budníky vyzděné a nesmí bránit přístupu světla. Nezbytnou součástí je i výběh ohraničený do výšky kolem jednoho metru. Někdy může být součástí i vodní plocha tvořená bazénkem, případně protékající vodou. V takovém případě je nutné věnovat zvýšenou pozornost, podestýlce v budníku, která by měla být stále suchá.

Plemena nutrií

• český typ standardní nutrie – jsou dva barevné rázy: šedohnědá a oranžovohnědá. V chovech se často kříží mezi sebou.
• moravská stříbrná nutrie – má šedou srst, pigmentovanou kůži a hnědé oči. Podsada na břiše je šedá a boky stříbrné.
• přeštická nutrie – má bílou srst, která je okolo očí, uší a na hřbetě tmavě hnědá. Nos ani hrudní končetiny nejsou pigmentovány. Oko je hnědé.

Marcela Otrubová