Agrární komora České republiky je jedna z velmi významných nevládních organizací na poli zemědělství. My jsme se sešli se samotným prezidentem Ing. Zdeňkem Jandejskem, CSc. a promluvili si s ním o současné situaci i budoucnosti českého zemědělství. Za tuto příležitost mu velmi děkujeme a jsme rádi, že portfolio Agropress.cz mohlo být rozšířeno i o názory z Agrární komory ČR.
Rozhovor s prezidentem Agrární komory ČR – Ing. Zdeňkem Jandejskem
1) Pro koho tady je Agrární komora a kdo se může přihlásit o její členství?
Agrární komora České republiky je nevládní organizace založená zákonem. Jejím členem může být každý, kdo provozuje zemědělskou činnost. Komora tak dnes zaštiťuje více než 70 % tuzemské zemědělské výroby, a proto by členství v komoře mělo být samozřejmostí a výhodou pro každého zemědělce. To by zároveň zajistilo jednotný názor na problematiku zemědělství, nyní například při vyjednávání rámce Společné zemědělské politiky po roce 2020, čímž by došlo k nastavení podmínek vydefinovaných většinovým názorem. Bohužel to tak není, máme zde několik nevládních organizací, jejichž význam je místy i marginální, a kdy odlišný názor bourá prioritu většiny. Rozumím tomu, že každý zemědělec má nějaký směr a vizi, někdo dělá intenzivní výrobu, jiný konkrétní komodity, další se zaměří na extenzivní zemědělství. Ale jsou zde i extrémistická ochranářská loby.
Přitom odrazit bychom se jednoznačně měli o to, jaký byl vývoj zemědělství po roce 1989, kde jsme dneska my, a kde jsou ty státy, které nám říkají, jakým směrem máme jít a jakým směrem jdou oni.
Ona i ta tak zvaná Společná zemědělská politika je z tohoto pohledu najednou jiná a individuální.
2) Kolik členů má agrární komora?
Členové Agrární komory České republiky obhospodařují téměř 1,7 milionů hektarů zemědělské půdy, kteří jsou organizováni přes 58 okresních, 2 regionální a 12 krajských komor. Celkem máme téměř 2.800 členů, v tom je skoro 2.400 zemědělských subjektů, z nichž je polovina soukromníků. Do struktur Agrární komory jsou začleněny další významné nevládní organizace jako Zemědělský svaz, Potravinářská komora ČR, Agrární unie, Horský spolek, Lesnicko-dřevařská komora a řada chovatelských a pěstitelských svazů, kde se členství s velkou komorou někdy vzájemně překrývá. V diskuzi tak dáváme prostor zemědělcům všech velikostí a výrobního zaměření s cílem posílit stabilitu, konkurenceschopnost a prestiž odvětví.
3) Jaké jsou hlavní úkoly Agrární komory?
Jsem přesvědčen, že Agrární komora by měla být poradcem, ale i oponentem Ministerstva zemědělství. Společně bychom měli určovat, jakým směrem by se zemědělství mělo vydat nejen u nás, ale i směrem k Evropské unii. Naše hlasy by měly být vnímány a respektovány i u politických stran, a to nejenom v předvolebním období. Samozřejmostí je propagace českého zemědělství, jeho trendů a vývoje, například v kontextu s děním v zahraničí. Komora by kupříkladu měla udávat směr péče o půdu, aby byla zajištěna dostatečná její ochrana a dlouhodobé zúrodňování. Smutnou připomínkou je to, co se s půdou děje od roku 1992, protože trvale a nenávratně bylo zabráno 260 tisíc hektarů půdy. Na tomto množství jsme mohli získat 15,5 miliardy korun produkce ročně, které by s efektem pro celou společnost prošly státním rozpočtem. Například na toto by měly nevládní organizace poukazovat.
4) Co si myslíte o českém průměru 130 hektarů na jedno hospodářství, kde kralujeme žebříčku EU?
Podívejme se na to z druhé strany. Jde o obrovské pozitivum, které bychom si měli považovat a obhajovat. V celém světě dochází ke koncentraci zemědělství. Ať chceme nebo nechceme, globalizace vede ke koncentraci výroby a kapitálu. I když ke koncentraci, zvláště v západních zemích EU zatím nedochází, neznamená to, že svět půjde stejným směrem. Největší producenti zemědělských komodit jako je Brazílie, Argentina, Spojené státy americké, Nový Zéland nebo Austrálie, kde jsem všude měl možnost být, jdou právě směrem zvyšováním produktivity práce. Není to pouze o té produktivitě práce, ale o tom, že podniky, které jsou velké a mají potřebnou sílu, si mohou dovolit koupit stroje, které umí precizní zemědělství, jsou šetrnější k životnímu prostředí a šetří s chemií i s hnojivy.
Styl hospodaření Bavorska nebo Francie je dávno překonaný.
My i přesto, že se pohybujeme na 6. – 7. místě na světě v užitkovosti dojného skotu, tak smýšlíme obráceně. Místo toho, abychom podporovali to, co umíme, jako všechny ostatní země, tak to bohužel tlumíme. Navíc mluvíme o tom, že máme dost mléka a vyvážíme ho za hranice. Ano, vyvážíme surové mléko, ale máme v obchodech 50 – 60 % mléčných výrobků a sýrů dovezených ze zahraničí. Kdybychom všechno naše mléko zpracovali doma, tak stále nebude stačit na to, abychom nahradili dovážené výrobky.
Foto č. 1 Prezidenti komor Balasz Györffi za Maďarsko (zleva), Wiktor Szmulewicz za Polsko, Zdeněk Jandejsek za Českou republiku a Milan Semančík za Slovensko.
Zdroj: AGRObase – informační noviny Agrární komory České republiky, Komuniké z 66. jednání agrární komor ve Varšavě podepsali dne 2. června 2017 prezidenti komor Balasz Györffi za Maďarsko (zleva), Wiktor Szmulewicz za Polsko, Zdeněk Jandejsek za Českou republiku a Milan Semančík za Slovensko. Foto: Matej Korpáš
5) Cena mléka, mléčný sektor a náklady na 1 litr mléka? Jaká je cesta?
Měli bychom se poučit v zahraničí. Vyspělé země, jak třeba Spojené státy americké nechávají i na volném trhu nástroj stabilizace, který pomáhá zemědělci, například když zrovna spadne cena mléka pod hranici nákladů.
Při výrazném propadu cen tak stát zemědělcům eliminuje dopad ztrát.
Co se týká diskuzí k nadbytku mléka… myslím, že do budoucnosti s tím nebude problém. Mléko je přirozená bílkovina, kterou s růstem životní úrovně i populace, budou poptávat i další vyspělé země. Očekávám, že zvláště u sušeného mléka se zvýší poptávka. Samozřejmě, budou tu určité výkyvy, ale ty považuji spíše za umělé. Například jako v současnosti u másla, kdy máme cenu historicky nejvýše. Osobně si myslím, že se jedná o spekulaci, protože obchodovat s komoditami je velký byznys. Ten kdo má hodně peněz, si může dovolit skoupit máslo a vytáhnou uměle cenu nahoru. Nejsem ale názoru, že tyto extrémní výkyvy by měly doprovázet mléko a mléčné výrobky, či jiné základní potraviny.
6) Spadne opět cena másla?
Jsem přesvědčen, že ano. Z pohledu cenotvorby by se měla pohybovat na úrovni 35 – 40 Kč za čtvrtkilové balení.
Cena 50 korun a výše je úplně nesmyslná, a rozhodně neodpovídá současné ceně litru mléka, která je 8,40 Kč.
7) Jaký je Váš názor na dotační tituly/politiku? Jak evropskou, tak národní?
Dotační podpory představují problém. Osobně jsem zastánce toho, že by se dotace měly zrušit, ale to je utopie. Německo, Francie ani Itálie či Španělsko nedovolí, aby k takovému kroku došlo. Budou dělat vše pro to, aby se dotace udržely. V unijních podporách, které jsou zhruba totožné, problém až tak není. Ten vidím především v národních dotacích, kde každý stát vyplácí částky, která vychází především ze síly a možností vlastního rozpočtu. A pak je to jednoduché, ekonomicky silná země rovná se silná podpora.
U nás se minulý rok vyplácely například národní podpory na sucho, na zelenou naftu, na dojený skot a jiné. Kupříkladu na 1 litr mléka jsme obdrželi přibližně 1 Kč podpory, letos to bude zhruba 60 haléřů. Avšak okolní státy jsou na tom lépe a vyplácí na litr mléka od 2 Kč výše. To jim výrazně napomůže ve vlastním hospodaření i ve zlehčení exportu, kterým likvidují náš trh.
8) Vy byste tedy zvýšil národní dotace?
Já jsem pro jednotný princip těchto národních dotací napříč celou Unií. Tyto nadstandardní platby neposkytují pouze ministerstva zemědělství, ale i ministerstva práce nebo místního rozvoje. U nás zatím přemýšlíme strategicky špatně. Raději si potraviny dovezeme a pole zatravníme. Do budoucna to chce změnit myšlení a vnímání významu celého sektoru i venkova. Jinak ze současného stavu cestu rozhodně nenajdeme.
9) Geneticky modifikované organismy a Váš názor?
Myslím, že poprask s GMO byl vyvolám hlavně kvůli tomu, aby se sem neprotlačily potraviny z Ameriky. Jsem přesvědčený, že s GMO je lepší cesta, než bez GMO. Samozřejmě musíme opatrně. V současnosti se GMO Evropa brání. Chce se určitým způsobem odlišit. EU také nechce, aby se sem dovážely potraviny z jiných kontinentů, jelikož naše produkce je oproti světu jednoznačně dražší. Nekoukáme na ekonomiku, ale chráníme trh v Evropě. Myslím ale, že časem to bez GMO nepůjde, vždyť v Kanadě dnes není jiná, než GMO řepka. Ale i při tom všem vymezení vůči GMO z Brazílie vozíme hovězí i drůbeží maso, ze zvířat plně krmených GMO sójou, a to nikomu nevadí.
Spíš je to o lobbingu, o mediálních pseudoaférách o rizicích a dopadech či globálních zájmech.
10) Jaký bude mít dopad zrušení cukerných kvót v EU?
Pro letošní rok EU zvýšila plochy cukrovky o zhruba 20 % a předpokládám, že jde o jasný signál a záměr některých hráčů získat opět větší podíl evropského trhu, a to opět i za cenu zvýhodnění vlastních pěstitelů a zpracovatelů z národních rozpočtů. Můžeme očekávat, že se nadprodukce promítne do cen cukru, které budou s největší pravděpodobností nižší, ale věřím, že nepůjde o dramatický výkyv. Nečekám ani vysokou národní nadprodukci. Navíc tím, že cena cukru spadne, nebude ve většinovém zájmu plochy cukrovky ještě více rozšiřovat.
11) Jaká je cesta českého vepřového?
Z osmi miliónů tun roční tuzemské produkce obilí zhruba polovinu vyvážíme. Na jedné straně jde o určitý příjem, na straně druhé nám opět chybí potřebný nadhled a uvažování. Musíme si uvědomit, že v tomto zrně vyvážíme i minerální a stopové prvky, o které ochuzujeme naši půdu, a které tam následně musíme dodat drahými hnojivy. Zároveň naše půda přichází o nejpřirozenější statková hnojiva, tedy hnůj, který zlepšuje její kvalitu. A sem směřuje má odpověď – nejlepší zhodnocení úrody je přes živočišnou výrobu a posílení velmi oslabeného odvětví chovu prasat a produkce vepřového masa se nabízí mezi prvními.
Proč se tedy místo každoročního dovozu jednoho statisíc kamiónů se zahraniční produkcí neobrátit na vlastní prvovýrobu, zpracování a prodej doma i na export.
12) Jaká by byla vaše rada začínajícímu zemědělci?
Ze svých zkušeností bych zájemci o zemědělství doporučil jít do podniku, o kterém vím, že funguje. Ideální je projít si provozy, načerpat informace, získat přehled i inspiraci a dostatek zkušeností, zároveň pečlivě sledovat ekonomiku hospodaření. Vidět úskalí, řešit vše od začátku až do konce a může jít i o menši nebo střední podnik. Párkrát si člověk přirozeně musí natlouci nos, musí se prokousat problémy z jednání s lidmi a na vlastní kůži zjistit, jak je zemědělství někdy složité. Jít bezmyšlenkovitě do banky a půjčit si 10 milionů pro projekt na papíře, to bych opravdu nedělal.
13) Procestoval jste hodně zemí, jaká se Vám z pohledu zemědělství líbila nejvíce?
Jednoznačně dávám hlas Austrálii. Jsou tam velmi pracovití lidé. Rodinná farma má i přes 3000 hektarů, na kterých dělá obilí, ale také ovoce i mléko. Vláda zde zemědělství podporuje a i přesto, že je tam velké sucho a nedostatek srážek, jde o perspektivní a výdělečný sektor. V Austrálii se platí pouze DPH, žádné další daně, ani tisíce kontrol za měsíc zemědělce nezatěžují. K úrodné půdě stát dovede vodu na vlastní náklady a prodá ji zemědělci za symbolickou cenu. Pak už záleží na samotném zemědělci, jak hodně je pracovitý, jakou má motivaci a jaký postoj zaujme. Ale za stávajících podmínek je to v Evropě spíše hudba budoucnosti.
Děkujeme!
www.agropress.cz
