Rozdělení chemických dezinfekčních přípravků

K chemické dezinfekci se nejčastěji používají halogeny, aldehydy, alkálie (hydroxidy), kyseliny, povrchově aktivní látky (tenzidy), sloučeniny kovů, cyklické sloučeniny (deriváty fenolu), alkoholy, étery a kombinované prostředky.

Obecné zásady

– dezinfekční prostředky se připravují bezprostředně před použitím

– zlepšení účinnosti některých přípravků lze dosáhnout zvýšením teploty

• fenolové, chlorové, kvarterní amoniové sloučeniny zahřát na 50 – 60 °C
• jodové preparáty do 35 °C
• naopak aldehydy ředit pouze studenou vodou

– je vhodné dezinfekční prostředky střídat, aby se zabránilo rezistenci mikroorganismů na dlouhodobě používaný prostředek

– sledovat ovzduší v interiéru, nepřekračovat hygienické limity

– dodržovat zásady ochrany zdraví

Vybrané dezinfekční prostředky

Halogeny

Mechanismus jejich účinku spočívá v oxidačních procesech na molekulární úrovni a ve vzniku halogenových sloučenin toxických pro buňku. Tato nespecifická aktivita je podstatou účinku na široké spektrum G+ i G- bakterií, mykobakterií, hub (zejména Candida), virů a prvoků. Podmínkou inaktivace virů a spór je dostatečně dlouhá doba působení.

Chlor a jeho deriváty

• organické chloraminy (chlor + benzen) – voda na ředění 50 – 60 °C
• chlor, chlornany, Savo

Jod a jeho deriváty

• jodová tinktura k ošetření ran
• jodofory s různými typy nosičů, zejména jod + povidon (PVP, polyvinylpyrrolidon)
  Komplex jodovaného povidonu je jakýmsi rezervoárem jodu, ze kterého se elementární jod uvolňuje, čímž se udržuje konstantní koncentrace aktivního jodu. Jod vazbou na PVP ztrácí své mírně dráždivé a toxické účinky. Jodovaný povidon také inaktivuje a inhibuje uvolňování bakteriálních endotoxinů a jeho výhodou je také, že při opakovaném používání nevzniká bakteriální rezistence. Jodované povidony se často používají pro dezinfekci vemene.

Aldehydy

Aldehydy se vážou na aminové a hydroxylové skupiny bílkovin a nukleových kyselin, čímž inaktivují buněčné enzymy a inhibují syntézu DNA. Mezi jejich výhody patří široké spektrum účinku, dobrá materiálová snášenlivost a ekonomická výhodnost, jelikož stačí nízké koncentrace. Nevýhodou je, že jde o látky toxické, způsobující alergie a je nutné pečlivé odvětrávání aldehydových par. Tyto přípravky se smí ředit pouze studenou vodou. Mezi aldehydy řadíme glyoxal, formaldehyd, glutaraldehyd a nalezneme je v přípravcích pro dezinfekci paznehtů.

Aktivní kyslík

Při použití aktivního kyslíku dochází k inaktivaci bakteriálních enzymů a k oxidačnímu štěpení substancí nezbytných pro život buňky. Mezi aktivní látky patří zejména peroxid vodíku, peroxokyseliny, peroxoboritany. Jedná se o látky málo toxické a ekologicky přijatelné, mezi jejich nevýhody patří bělící účinky a potřeba zvláštních podmínek pro skladování kvůli nestabilitě koncentrátů. Z organických kyselin se dále využívá kyselina mravenčí, octová, benzoová a mléčná.

Povrchově aktivní látky

Povrchově aktivní látky neboli tenzidy mají schopnost vyvolat změny propustnosti buněčných membrán a také emulgují tuky. Působí především na G+ bakterie. S těmito látkami se setkáváme v přípravcích pro dezinfekci vemene i paznehtů. Nejvýznamnějším zástupcem povrchově aktivních látek jsou kvartérní amoniové sloučeniny (KAS), například benzalkonium chlorid a dodecyldimethylamonium chlorid, které jsou velmi účinné na G+ bakterie a vláknité houby, ale jsou neúčinné vůči spórám, G- bakteriím a malým neobaleným virům.

Alkoholy a étery

Mechanismus účinku je založen na propustnosti buněčné membrány, koagulaci a denaturaci proteinů. Mají poměrně široké spektrum účinnosti, rychle a bezezbytku se odpařují, jsou vhodné k dezinfekci rukou, pokožky, malých a těžko dostupných ploch, často se s nimi setkáváme v přípravcích pro dezinfekci vemene. Nevýhodou je jejich vysoká hořlavost. Mezi aktivní látky patří etanol, isopropanol, glycerol a další.

foto: <https://thehorse.com/152552/keep-horses-healthy-with-biosecurity-and-barn-disinfection/>