Se svou manželkou už třicet let hospodaří na rodinné farmě, stará se o pole a dobytek. Po práci jako starosta zdejšího sboru dobrovolných hasičů pomáhá při zásazích a je i v obecním zastupitelstvu. K Leoši Zdráhalovi si mohou obyvatelé Tučína, ale i přespolní, přijít pro čerstvé mléko, které vydává ze dvora. Jeho farma je v širokém okolí vyhlášená.
Historie rodinné farmy sahá do roku 1990. „U nás se práce v zemědělství dědí. Naši hospodařili už před válkou, ale potom šli do družstva. Po roce 1989 jsme se rozhodli, že půjdeme zpět do soukromého. Majetek, který jsme měli v družstvu, se nám vrátil zpátky,“ líčí Leoš Zdráhal.
V počátcích se farma věnovala hlavně chovu býků. „Netrvalo dlouho a na podzim roku 1992 jsme přešli na produkci mléka, které dodáváme do olomoucké mlékárny. Zaměřili jsme se na holštýnské plemeno, které chováme dodnes,“ popisuje. Hospodářství se rok od roku zvětšovalo. „Původně jsme měli deset dojnic. Ale každým rokem počet dobytka zvyšoval, a to nejen o narozené býčky a jalovičky, ale i nově nakoupené krávy. Z padesáti procent jsme zaměření na živočišnou výrobu a z padesáti procent na tu rostlinou – obiloviny, kukuřice a brambory,“ dodává.
Asi největší rána postihla rodinnou farmu v roce 1997, kdy na Moravě udeřily ničivé povodně. „Sucho bídu nenadělá, mnohem horší je, když je vody moc. Tehdy zaplavila vše. Bylo těsně před sklizní a část úrodné půdy byla podmáčená a zničena. Měli jsme tehdy velké ztráty a výnosy byly nízké,“ říká. Po čase se naštěstí vše srovnalo.
Farma dnes obdělává osmdesát hektarů půdy, má 45 velkých dobytčích jednotek, z toho 25 dojnic. „Produkce mléka každý rok rostla. Užitkovost je stále výborná, ale cena za mléko stále padá hluboko pod výrobní náklady, a i rostlinná výroba na tom není nejlépe. Některé ceny komodit jsou likvidační,“ vysvětluje.
A jaký dopad měla koronavirová krize na farmaření? „Pandemie se nás dotkla hlavně v tom, že servisáci a opraváři prakticky nejezdili, když se pokazil nějaký stroj. Všechno šlo s cenou dolů,“ líčí. Velký zájem je dnes podle něj o prodej mléka ze dvora. „Lidé sem dojíždějí i z Přerova a dalších měst,“ dodává. Leoš Zdráhal je dlouholetý starosta Sboru dobrovolných hasičů v Tučíně, a když je potřeba, pomáhá při náročných zásazích. „V loňském roce nás zaměstnala větrná smršť, která se prohnala Tučínem. Máme tu také rybníček a provádíme jeho čištění, protože se ucpává,“ doplňuje. Ve chvílích volna je čas i na sport. „Koupili jsme si s manželkou elektrokolo, a když je trochu toho volného času, tak vyrazíme,“ uzavírá.
Převzato z: https://www.asz.cz/cs/regiony/prerov/rodinna-farma-leose-zdrahala-hospodari-uz-tricet-let.html
www.agropress.cz
