Když se na konci roku 1989 rozhodl Václav Vilímovský natrvalo přestěhovat z pražského Smíchova do Trhového Štěpánova na Vlašimsku, kam roky jezdil na prázdniny za svými prarodiči, v kapse ho hřál čerstvý živnostenský list na truhlářskou činnost. Byl nedlouho po vyučení, s velkou chutí věnovat se zakázkové výrobě dřevěných interiérů. Avšak člověk míní, osud mění. Dnes si u stolů od jiného výrobce nábytku v řadě vyhlášených restaurací nejen v Praze a středních Čechách pochutnávají hosté na kvalitních vyzrálých steacích z hovězího masa, které na své farmě osobně bourá právě pan Vilímovský.
Z truhláře sedlákem
„Až do roku 2004 jsem se skutečně věnoval truhlařině, ale postupně nad ní začala převažovat zemědělská činnost. A přitom to všechno začalo tak nenápadně – táta koupil čtyři prasata, dvě kozy a březí jalovici, o které jsem se staral. Z družstva nám vydali 1,20 hektaru půdy po prarodičích a dalších pět jsme si pronajali. Měli jsme jeden malý traktor a žádné velké rozšiřování hospodaření neplánovali. Ale to bychom v sobě s tátou asi nemohli mít geneticky zakódovaný nějaký motor, který nás žene kupředu ve všem, do čeho se pustíme. Naskytla se možnost pronájmu a koupě dalších pozemků, pořád jsme něco přistavovali a najednou bylo ve stáji dvanáct dojnic. Neměl jsem žádné zkušenosti v oboru, kdyby mě tehdy někdo z kolegů sedláků viděl, jak používám stavební míchačku na výrobu směsi pro krávy, asi by si klepal na čelo. Ale co naplat, když mě to tak chytlo. Ani mi tolik nevadilo vozit denně ve dvě ráno mléko pro jihočeskou Madetu do sběrny v nedalekých Ratajích,“ říká Václav Vilímovský.
Velkou oporou se mu tehdy mimo otce Josefa stala i jeho žena Dagmar, bývalá ekonomka v zemědělském podniku, s níž se v tu dobu seznámil. Kromě výchovy čtyř dětí mu vždy byla a dodnes je velmi nápomocna i na farmě.
Odkaz na webové stránky farmy – ZDE!
Zkušenosti předků inspirací
Již společně se rozhodli pro stavbu stáje o kapacitě 35 krav spolu s dojírnou a navýšení stavu skotu. „Naučil jsem se inseminovat, vyloženě mě bavilo testovat optimální krmné dávky, doslova jsem ležel ve starých odborných časopisech z doby první republiky a zkoušel přidávat do krmiva kvasnice či třeba ostropestřec. Šlo mi hlavně o pohodu a zdraví zvířat, ale záhy jsem zjistil, že se to výrazně projevuje i na užitkovosti,“ vysvětluje pan Vilímovský.
Agrofert nebyl dobrý obchodní partner
V roce 2006 si Vilímovští pronajali a zrekonstruovali i starší zchátralou stáj v sousedním Tehově, kde začali ještě s výkrmem kachen.
„Nakupovali jsme jednodenní kachňata a vykrmovali je cca 50 dní do hmotnosti 3 kg živé váhy s dodáním do společnosti Jihočeská drůbež, vždy v turnusu po šesti tisících kusech. Spolupráce fungovala spolehlivě do doby, než podnik zakoupila společnost Agrofert, tehdy šly výkupní ceny tak razantně dolů, že již nemělo smysl dále pokračovat,“ informuje pan Vilímovský.
Stop a razantní změna
Vzhledem ke stále se rozrůstajícímu stádu mléčného skotu, které v té době čítalo již 110 dojnic, se ho hospodáři rozhodli situovat do uvolněných a znovu přestavěných prostor v Tehově. „Měli jsme tehdy pouze jednoho zaměstnance. Říkal jsem si, že většinu práce zastanu sám a nějakou dobu to tak i fungovalo. Pravda ale je, že jsem vstával v jednu v noci a chodil spát v deset večer. Přidaly se potíže s nízkými výkupními cenami mléka, dostali jsme pokutu za překročení mléčné kvóty ve výši 250 tisíc korun a za dalších 750 tisíc si ji museli dokoupit. A mně začalo vcelku razantně vypovídat službu zdraví…,“ vzpomíná farmář.
Nastalo období, kdy byl pan Vilímovský nucen na pracovní vypětí zapomenout. Po operaci zhoubného nádoru absolvoval sérii chemoterapií a musel se rozhodnout, jak dál. Když si pro celé jeho roky hýčkané stádo mléčných krav přijeli chovatelé z Polska, nebyl si vůbec jistý, že činí správně. Razantní změna hlavního zaměření farmy však byla nezbytná. O měsíc později, v srpnu roku 2014, se do prázdných stájí stěhoval první zástavový skot různých masných plemen.
Nerentabilita novým impulsem
„Naší původní vizí byl výkrm nakoupeného zástavu s následným prodejem na jatka, což se ovšem velmi záhy ukázalo jako nerentabilní. A tak jsme zhruba po roce začali budovat z původní dojírny a mléčnice na farmě v Trhovém Štěpánově bourárnu s prostornou zrací komorou a obchůdkem s cílem produkce a prodeje vyzrálého hovězího masa,“ vysvětluje Václav Vilímovský.
V současné době vykrmují Vilímovští 160 jalovic masných kříženek, které ve věku jednoho roku nakupují v několika českých chovech. Krmivová základna je pěstována zhruba na polovině z aktuálně obhospodařovaných 200 hektarů půdy, jde zejména o kukuřici a jetel na orné půdě, ale i seno z dvaceti hektarů luk. Zbylá orná půda je využívána k produkci obilnin a řepky, které jsou dodávány do společnosti ZZN Pelhřimov.
Zákazníky mistři kuchyně
Maso nechávají Vilímovští minimálně 30 dní v chladicím boxu ve čtvrtích v procesu suchého zrání, a to při teplotě 0 až 2 °C a 70 % vlhkosti. Postupně tak zvyšuje svou křehkost a vaznost vody, kuchyňské úprava je potom snazší a s menší ztrátou hmotnosti.
Velmi záhy po spuštění provozu bourárny a prodejny začali manželé Vilímovští spolupracovat se společností Makro, jehož nákupčí se pro kvalitu vyzrálého hovězího masa doslova nadchl. Kromě prodeje v e-shopu a ve faremním obchůdku tak nyní směřuje většina produkce prostřednictvím této firmy jak do jejích tří pražských prodejen, tak i řady renomovaných restaurací v čele se známými šéfkuchaři jako jsou Jaroslav Sapík či Jan Punčochář.
Odpočinek se odkládá…
Václav Vilímovský, který má na starosti živočišnou výrobu od nákupu zástavu až po bourání masa, plánuje ještě zřízení jatek, jež by se na farmě s odbytem zhruba sedmi kusů hovězího měsíčně určitě hodila.
Paní Vilímovská, zdatná zejména v ekonomice, administrativě, logistice, ale i všem, co je zrovna nejen na farmě potřeba urychleně vyřešit, se tváří smířlivě. „Roky po boku mého muže mě naučily přizpůsobit se jeho tempu. Odpočinek se zkrátka odkládá na někdy jindy… Z toho, co se nám ale i díky manželově enormní pracovitosti podařilo dokázat, mám velkou radost. Stejně jako z faktu, že kdykoliv je třeba, nabídnou pomoc jak obě starší dcery, tak už i třináctiletá dvojčata Jakub a Lenka,“ uzavírá s úsměvem Dagmar Vilímovská.
Obr. č. 1 Dělení hovězího masa – převzato z webových stránek farmy, která poskytuje mnoho žádoucích informací, včetně ceníku!
1 – Svíčková 2 – Nízký roštěnec 3 – Malý ořech 4 – Květová špička 5 – Váleček 6 – Vrchní šál 7 – Spodní šál 8 – Předkýtí (ořech) 9 – Oháňka 10 – Nízké žebro 11 – Pupek 12 – Vysoký roštěnec 13 – Vysoké žebro 14 – Holé žebro 15 – Bok bez kosti 16 – Podplečí 17 – Kulatá plec (falešná svíčková) 18 – Vysoká plec horní 19 – Spodní plec (loupaná) 20 – Vysoká plec 21 – Kližky 22 – Hrudí 23 – Krk 24 – Podkrčí 25 – Líčko