Jak bych popsala Masters Open 2020? Rozhodně jako jednu z nejlepších příležitostí, kterou jsem dostala.

V pondělí v půl 5 ráno jsme sebrali veškeré síly a s bratrem na vlastní pěst vyrazili na dalekou cestu za dobrodružstvím. V Praze jsme vyzvedli skvělou kamarádku a zároveň Team leadera a i přes nepřízeň počasí vyrazili. Cesta do sousedního Německa nám cesta zabrala krásných pár hodin a do Verdenu jsme dorazili chvíli po poledni.

Po příjezdu jsme se spolu s ostatními týmy účastnili krátké prezentace Masterrindu, ujasnili si informace ohledně celého týdne a nakonec jsme si vylosovali čísla našich budoucích svěřenkyň. Hned poté jsme vyrazili na prohlídku inseminační stanice Masterrindu, kde jsme viděli několik desítek špičkových plemeníků v úžasných podmínkách. Po krátkém přejezdu do místa dění jsme si prohlédli jalovice, které na nás čekaly již umyté a nakrmené. Obhlédli jsme skvělá zvířata, která nedaleko v klidu čekala na aukci a Schau der Besten, kterých se měla účastnit. Připravili jsme se na tvrdou práci a málo spánku, jak je tomu zvykem, nicméně tady to fungovalo jinak. O zvířata bylo postaráno a na nás bylo pouze je nakrmit a napojit, když bylo potřeba a samozřejmě si je připravit na show dle svého uvážení. Radek si vylosoval vysokou, dobře stavěnou a chodivou jalovici Caithlin. Já drobnou, trochu lekavou Mínu.

V úterý nás čekala první zkouška ohněm a to judging krav na první laktaci. Radek soutěžil za seniory a tak dostal na judging 3 krávy, zatímco já jako junior pouze 2. Tato část pro nás nebyla velkým problémem a v klidu jsme s dobrým pocitem odevzdávali svá hodnocení.

Večer se nám naskytla skvělá podívaná při velké aukci, kde se pomyslnou šampionkou stala teprve 3 měsíční jalovička z chovu von Thun GbR, která byla vydražena za neskutečných 75 000€. Celou aukci doprovázeli světelné efekty, nadšený potlesk obecenstva a skvělá práce komentátora.

Radost mě přešla ve chvíli, kdy jsem ten den šla vodit Mínu a zjistila že není schopná jediného kroku. Takže, když ostatní myli své jalovice, já vodila. Každý den několikrát, na úkor mytí a dalších věcí, nicméně večer před show nebyla stále schopná spolupráce. Nakonec jsem se s organizátory dohodla na vhodném kompromisu a na show jsme šli já i Radek s Caithlin.

Ve středu pro mě nastala nejtěžší zkouška a to bylo stříhání, ve kterém si stále nejsem jistá a raději se věnuji judgingu a vodění. Nicméně jsme se oba neohroženě vrhli na stříhání svých jalovic. Můžu říct, že štěstí mi opravdu nepřálo, hned na začátku jsme měli problémy s elektřinou, po chvíli přestalo Mínu bavit stát na místě a tak mi uštědřila hezké dva kopance do hlavy a zad, a aby toho nebylo málo, tak půl hodiny před koncem dvouhodinového limitu jsem začala mít problémy se strojky. Skončila jsem tedy se stříháním o něco dříve. Po pár minutách klidu se šlo okamžitě na show. Bratr šel první a Caithlin po 2 hodinách stání nebyla z ohlávky vůbec nadšená, zatímco Mína už měla po práci a odvedla jsem ji na stání. Dostali jsme se do fáze, kdy za sebou měla Caithlin 2 hodiny stání při stříhání a 40 minut vodění v senior skupině a ve mě stoupala nervozita z toho, že má být dalších 40 minut v předvadišti se mnou. Jít do show s jalovicí, kterou jsem nikdy nevodila, byla trochu výzva, ale Caithlin byla skvělá a díky ní jsme se umístili kousek za polovinou. Judge mě potěšil, když uznal, že i přes veškeré okolnosti, jsem si vedla skvěle, až na problémy s postavením nohou.

Ve čtvrtek nastala chvíle, kvůli které tu všichni byli a to Schau der Besten a zároveň vyhlášení vítězů v Masters Open 2020. Samozřejmě jsme nečekali žádné umístění, z důvodu, že prosadit se mezi evropskými reprezentanty není lehké a tak jsme si jen užívali skvělé show, která se od těch českých tolik liší. Vyhlášení naší soutěže proběhlo celé v Němčině, takže z něj nejsme moc moudří, nicméně zvrat nastal, když zaznělo mé jméno. Nejdříve jsme všichni seděli a nechápali co se děje, nicméně po zuřivé gestikulaci organizátorů jsme usoudili, že bych měla jít do předvadiště.

Je skvělé vyhrát něco za tým, ale vyhrát za prezentaci pouze své vlastní práce je nepřekonatelný pocit. O umístění mezi zeměmi jako je Dánsko, Itálie, Švédsko nebo Anglie se mi nikdy ani nesnilo a teď jsem tu se 3. místem v junior soutěži.

Při sledování Schau der Besten jsme byli součástí něčeho, co je u nás bohužel nepochopeno. Dostali jsme se do absolutně jiného světa, kde krávy chodí po červeném koberci, při světelné show za zvuků živého orchestru. Vyhlášení šampionky této prestižní výstavy proběhlo za hrobového ticha, pouze za zvuku orchestru. Bylo úžasné užívat si tu podívanou, která se odehrává jen kousek za našimi hranicemi. Letošní ročník Schau der Besten, ovládla 8letá Fux Seattle z chovu Hahn/Radke Holstein GbR, která se během celé show držela na absolutní špičce. Hned druhý den už byla tato chvíle k vidění na všech titulních stranách místních novin, čímž jsme byli mile překvapeni a se skvělým pocitem jsme vyráželi domů.

(zdroj:www.masterrind.com)

Nezbývá mi než poděkovat celému Masterrindu za neskutečnou ochotu a nejvíce Anně, která mi byla největší oporou. Nakonec děkuji svému bratrovi a team leaderovi, bez kterých bych se na tuto akci nedostala a nemohla si splnit jeden z mých velkých snů.

Díky všem, kteří věří, že i my na to máme.

Text a foto: Kateřina Cihlářová