Rod Frühbauerových je s Peršíkovem, jednou z osad městyse Havlíčková Borová, spjat již několik století, s domem č. p. 23, kde dnes pospolu žijí tři generace, pak od roku 1805. A nutno podotknout, že tato rodina měla v několika posledních letech na zdejší osadu, jež je využívána především rekreanty a má pouze 38 stálých obyvatel, velmi významný vliv. Rozsáhlými rekonstrukcemi svých hospodářských i obytných budov ji vzhledově výrazně vylepšila a nejen to – značně přispěla i k tomu, že toto místo ožilo.
Vesnický boháč z rozhodnutí MNV
V minulosti se tu o rozkvět hospodářství zasloužil zejména pradědeček dnešního majitele Jana Frühbauera – taktéž Jan, po němž tu začal v roce 1943 sedlačit na 13 hektarech zemědělské půdy a jednom a půl hektaru lesa jeho syn Albín. Ten byl v roce 1953 označen za vesnického boháče s pozdějším písemným odůvodněním, že: „…většina členů rady MNV byla pro toto označení, neboť postoj dotyčného k lidově demokratickému zřízení jest nepřátelský, podléhá zprávám zahraničního rozhlasu, jeho hospodářství je dobře vystavěné a strojově vybavené, rovněž jsou na něm zaměstnávány pracovní síly…“ V roce 1955 zde bylo založeno družstvo a tak byl na téměř čtyřicet let se sedlačinou konec.
Žádosti o restituce a značně nelehkých začátků soukromého hospodaření se v devadesátých letech ujal otec stávajícího hospodáře, Jan Frühbauer starší se svou ženou Dagmar, která pochází z velkého statku v Olešince na Přibyslavsku.
„Zpočátku jsem měl v úmyslu věnovat se zemědělství pouze při zaměstnání. Když ale k navráceným třinácti hektarům během vcelku krátké doby přibylo dalších 45 a stáje u budovy původního statku zaplnily dojnice, v mžiku vzala počáteční představa za své,“ usmívá se Jan Frühbauer starší.
Budování, budování, budování…
Rozšiřujícímu se stádu mléčného skotu přestaly prostory starých stájí dostačovat, Frühbauerovi proto uvítali, když jim byla v rámci majetkového vyrovnání s JZD nabídnuta přímo v Peršíkově budova kravína. Tu v roce 2003, kdy byl již do hospodaření plně zapojen i syn Jan, kompletně zrekonstruovali na volné roštové ustájení pro 80 kusů dojnic, vybudovali i přístřešek pro zástavový skot s výběhem na šestihektarovou pastvinu, zřízena byla rovněž nová tandemová dojírna na 2 x 3 stání.
Bez robota ani ránu
O pět let později pak došlo k další inovaci a Jan Frühbauaer mladší, který v té době hospodářství po svém otci převzal, se po zralé úvaze rozhodl pro pořízení dojicího automatu značky Lely Astronaut. „Vím, že názory na dojicí automaty se značně rozcházejí, já si jej však nemůžu vynachválit. Mé počáteční obavy z toho, zda si na něj dojnice zvyknou, byly naštěstí zbytečné. Pro ně to znamená mnohem větší pohodu při dojení, pro nás jako obsluhu zase výraznější časovou flexibilitu,“ vysvětluje mladý farmář. Investici na pořízení robotického dojení se podařilo zčásti pokrýt dotací z evropských fondů, stejně tak i nákup napájecího automatu pro telata.
Nizozemské hospodářství na Vysočině
Nejnovějším počinem na peršíkovské farmě, díky němuž má takřka každý její návštěvník pocit, že se ocitl na jednom z nejmodernějších nizozemských hospodářství, jež také Frühbauerovi velmi inspirovaly, je zbrusu nová roštová stáj o kapacitě 150 kusů skotu. Její stavba, kterou rodina realizovala svépomocí s několika firmami, probíhala od jara 2017 a ještě před Vánocemi daného roku se do ní stěhovaly první krávy. Kromě maximálního zapojení všech členů rodiny do přípravných a stavebních prací byla zapotřebí i značná míra odvahy, neboť pro zrealizování tohoto záměru byl nezbytný úvěr ve výši 25 milionů korun. Dotace z Programu rozvoje venkova podpořila pouze pořízení technologií.
Nové prostory nyní slouží k ustájení dojnic a vysokobřezích krav, část je vyhrazena i pro výkrm býků, v původní stáji jsou umístěny jalovice a telata.
Stádo o počtu více než stovky krav tvoří jak holštýnky, tak červené straky. Jejich užitkovost činí zhruba 9 000 l mléka na dojnici při obsahu složek 4,10 % tuku a 3,60 % bílkovin. Pro zhruba 2 500 litrů si denně dojíždí cisterna z východočeského mlékařského odbytového družstva Viamilk, při jehož založení stál otec současného hospodáře. Prostřednictvím družstva jsou prodávání i býci. „Křížence a české straky vykrmujeme, holštýny prodáváme ve věku dvou měsíců. Jalovičky si ponecháváme, maximální možnou kapacitu vidíme do budoucna na počtu 140 krav,“ informuje hospodář.
K zajištění krmivové základny slouží většina rostlinné produkce ze 140 hektarů obhospodařované půdy, z nichž 60 je vlastních. Veškeré pozemky se nacházejí v nadmořské výšce okolo 560 m nad mořem, spadají tedy do oblasti s přírodními znevýhodněními (ANC), část z nich leží v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Na stovce hektarů orné půdy jsou pěstovány ozimá pšenice, žito, kukuřice a jetelotrávy, přičemž poslední dvě jmenované plodiny slouží k silážování, z obilnin jsou vyráběny krmné směsi. K výraznému snížení ztrát při skladování siláže přispělo vybudování silážních žlabů, novinkou je kompostárna.
Zapojení další generace
Veškeré práce na farmě zvládá, vyjma dvou pomocníků, sama rodina. Ačkoliv nasazení všech je značné, panuje tu takřka hmatatelná atmosféra spokojenosti – s možností znovu hospodařit a rozvíjet své podnikání dle vlastních představ, ale také ohromná pokora ke všemu dosaženému i tomu, co ovlivnit nelze. A v tomto duchu jsou tu vychovávány čtyři děti manželů Jana a Markéty Frühbauerových – patnáctiletá Nela, třináctiletý Jan, jedenáctiletý Matyáš a pětiletá Markétka. „Začínáme pozorovat jejich zájem a počáteční angažování a máme samozřejmě velkou radost, je to ohromné plus,“ shodují se rodiče.
Co do budoucna?
Stavbou nové stáje s množstvím technických vymožeností si Frühbauerovi splnili svůj sen o moderním hospodaření a uzavřeli tak jednu pomyslnou etapu. „Nyní plánujeme zaměřit se na zkvalitnění krmivové základny, vylepšení chovu skotu a využití jeho potenciálu v získávání mléka. Rádi bychom se i částečně vrátili k oboru zemních výkopových prací, kterému jsme se již v minulosti věnovali,“ nastiňují své plány Frühbauerovi.
V květnu roku 2018 uspořádali hospodáři v Peršíkově Den otevřených dveří, během něhož seznámili přítomné s historií rodinného hospodaření, součástí byla i prohlídka nové stáje a nechybělo rovněž svěcení božích muk. Ty nechali Frühbauerovi vystavět na krásném místě kousíček za farmou. Stavba rozdělená na dvě části symbolizuje období hospodaření předků, jeho násilné přerušení totalitním režimem a následně jeho současnost a budoucnost. Dokládá to i nápis na ní vyrytý: „Bože, díky, že znovu svěřuješ půdu do našich rukou!“