Prasata
16. března

Ustájení prasat v ekologickém zemědělství 1/2

Jedním z hlavních předpokladů úspěšného chovu je vhodný systém ustájení. Měl by vycházet ze základních požadavků zvířete, aby dokázal udržovat pohodu zvířat, jejich dobrý zdravotní stav i užitkové vlastnosti. Ustájení zvířat by mělo být co nejpřirozenější a mělo by co nejvíce chovaným zvířatům vyhovovat (Šarapatka a Urban, 2006).

Prasata jsou hravá, inteligentní zvířata, která si v přirozených podmínkách vytvářejí stabilní sociální skupiny a mají společná místa k odpočinku. Kálí co nejdále a jsou aktivní, až 75 % času tráví zkoumáním okolí, rytím a vyhledáváním potravy (Šonková, 2006). Alternativní systémy ustájení, mezi které patří například venkovní bydlení nebo obohacení životního prostředí, si získávají svůj zájem. Hlavním rozdílem mezi konvenčními a alternativními systémy ustájení u prasat je možnost být ve venkovních výbězích nebo přímo na pastvinách (Beattie at al., 1996). V souladu s místní historií ekologického chovu prasat, odlišnými klimatickými podmínkami a národní úpravou ekologického zemědělství, se na ekofarmách v Evropě používají různé systémy ustájení. V některých zemích jsou chována prasata na pastvině, v jiných zemích jsou prasata v některých fázích života ustájena uvnitř, například kojící prasnice. Existují i chovy propojující venkovní ustájení s vnitřním (Früh, 2013). Chov prasat ve venkovním prostředí je v posledním desetiletí v Evropě stále populárnější. Například v Anglii je takto chováno 20 – 25 % chovných prasat, ve Francii je tento podíl jen 7 – 10 %. V současné době je chov prasat venku praktikován ve velké míře v Itálii, ale i v mnoha jiných evropských zemích jako je Španělsko, Portugalsko, Švýcarsko, Německo, Dánsko či Švédsko (Piro impianti).

Prasnice nezapuštěné a březí

U prasnic nezapuštěných a březích jsou preferovány skupinové systémy ustájení. Ve venkovních systémech je možné prasnice ustájit skupinově na slamnatých výbězích do 7 – 10 dní před očekávaným porodem, kdy jsou převáděny do venkovních porodních sekcí. Výhody venkovních systémů ustájení jsou především v nižších investičních a provozních nákladech, kdy je dosahováno podobných zisků jako při ustájení vnitřním při až polovičních stálých nákladech. Další výhodou jsou lepší podmínky pro přirozené chování prasnic, jako je rytí apod. Nevýhodami jsou například nepříznivé podmínky při celoročním ošetřování zvířat, vyšší požadavky prasnic na krmivo a stelivo (Schneiderová, 1998).

Dalším možným způsobem ustájení březích prasnic jsou takzvané obloukové stodoly (obr.), které přitahují zájem producentů prasat ve středozápadě Spojených států jako méně kapitálově nákladné systémy (Harmon et al., 2004).

Obr. č. 1 Obloukové stodoly

oblouky

Zdroj: Harmon et al., 2004

Prasnice vysokobřezí, rodící a kojící

Při ustájení prasnic vysokobřezích, rodících a kojících existuje několik alternativ ke klecovému ustájení, které se používá v konvenčních chovech. Jedním z nich je Švédský systém ustájení. Základem provozu jsou skupiny prasnic se synchronizovaným datem porodu s maximální odchylkou 5 dní. Skupina je týden před porodem převedena do sekce vybavené porodními kotci. Střední prostor sekce i jednotlivé kotce jsou nastlány slámou. Den až dva dny před porodem prasnice začne vyhledávat ústraní, navštěvuje kotce, až se pro jeden rozhodne a v něm začne stavět hnízdo. V prvním týdnu života nedokážou selata překonat práh a tak zůstávají v „rodném“ kotci. Ztráty zalehnutím jsou nízké. Při příchodu do kotce se totiž prasnice ozývá a než ulehne, vyryje si v hnízdě jakousi brázdu, do které pomalu ulehá. Pokud však prasnice na sele ulehne, působí vysoká podestýlka jako matrace. Po 7 až 10 dnech, kdy už selata začnou přeskakovat práh, se všechny kotce odeberou (Špinka a kol., 1996).

Obr. č. 2 Švédský systém skupinového ustájení, schéma jedné sekce pro 8 prasnic

šv systém

Pro venkovní systém lze využít individuální boudy různých tvarů, většinou opatřených proti zalehávání selat a upraveným vchodem proti odcházení selat v raném věku.

Obr. č. 3 Individuální boudy venkovního ustájení pro prasnice

venkovn

Zdroj: Piro impianti

Nejrozšířeněji používaná v Evropě i ve světě je oblouková bouda, velikost 270 x 200 cm. Rám je tvořen z pozinkované oceli, kryt je tvořen polyuretanovou vrstvou pro izolaci a dřevěnými deskami. Před vchodovými dveřmi je malý plot z ocelového pozinkovaného plechu, který brání selatům opustit přístřešek během prvního týdne života. Plocha, kterou ohraničuje tento plot je 130 x 130 cm, výška plotu je 30 cm. Tvar této bariéry je uzpůsoben tak, že ztěžuje odchod selatům ven, ale zároveň usnadňuje jejich návrat v případě, že tuto bariéru překročili. Rozšířené je i opatření pro bezpečnost selat jako je sklon bočních stěn a montáž vodorovných tyčí podél stěn v určité vzdálenosti od nich ve výšce kolem 20 cm (Piro impianti).

Obr č. 4 Oblouková bouda s malým plotem před vchodem, vodorovné tyče

oblouky 2

Zdroj: Piro impianti

Pavla Rejnová

 

Zdroje:

Beattie, V. E, Walker, N., Sneddon, I. A. 1996. An investigation of the effect of environmental enrichment and space allowance on the behaviour and production of growing pigs. Applied Animal Behavioral Science. 48. 151 – 158.

Früh, B. 2013. Chov prasat v ekologickém zemědělství. Bioinstitut. Olomouc. 12 s. ISBN: 9788087371169.

Harmon, J. D., Honeyman, M. S., Kliebenstein, J. B., Richard, T., Zulovich, J. M. 2004. Hoop Barns for Gestating Swine. MidWest Plan Service. Iowa. 20. dostupné také z: <http://www.span- techbuildings.com/documents/filelibrary/documents/isu_hoop_info/hoop_barns_for_g estating_swine_dwnl_1DC63D054943A.pdf>.

Hájek, J., Matoušek, A. 1995. Ustájení kanců. Ministerstvo zemědělství ČR. Praha. 7 s.

Kuchtík, J. 2013. Chov zvířat II: alternativní chovy zvířat a farmové chovy zvěře. Mendelova univerzita, Agronomická univerzita, Brno, 148 s. ISBN: 9788073757229.

Piro Impianti Zootecnici s. r. l.: Tecnica di allevamnto del suino all´aperto., 25 s., Curto, Italy.

Schneiderová, P. 1998. Přehled užívaných systémů ustájení prasnic. Ústav zemědělských a potravinářských informací. Praha. 36 s. ISBN: 8086153932.

Šarapatka, B., Urban, J. 2006. Ekologické zemědělství v praxi. PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců. Šumperk. 502 s. ISBN: 8087080009.

Šonková, R. 2006. Welfare v ekologickém zemědělství. Ministerstvo zemědělství ČR. Praha. 29 s. ISBN: 8072711768.

Špinka, M., Illmanová, G., Algers, B., Čítek, V. 1996. Metodiky pro zemědělskou praxi – Volné ustájení kojících a rodících prasnic. Ústav zemědělských a potravinářských informací ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství ČR. Praha. 23 s.

Komentáře

Vstoupit do diskuze ( 0 komentářů )