Reportáže
15. srpna

Rozhovor s Lenkou Augustínovou (agrobyznys)

Lenka se v současné době pohybuje v agrobyznysu mezi Českou republikou a Německem, kde domlouvá obchody, propojuje zemědělce, spolupracuje s mnoha již stalými partnery, ale stále poznává i mnoho nových farem v těchto oblastech. Plynně mluví německým i českým jazykem a ovládá skvěle zemědělskou terminologii. Avšak žádné začátky nebyly lehké, což se dozvíte v následujícím rozhovoru.

V současné době bydlíte v Německu, ale pocházíte z České republiky, že ano?

Ano, jsem původně z Opavy, kde jsem vyrůstala a prožila krásné dětství. Maminka byla švadlena a tatínek automechanik, proto všichni byli překvapeni, že už ve dvanácti letech jsem chtěla pracovat v zemědělství a pohybovat se v blízkosti zvířat. Jasná volba jako střední škola byla zemědělka, kam jsem se původně na první kolo nedostala, i přestože jsem měla ještě lepší průměr, než byl zadán. Naštěstí na druhé kolo jsem se již dostala, a potom jsem mohla studovat zemědělství, které mě bavilo. S odstupem času, prakticky nedávno, jsem se od mého tatínka dozvěděla, že za to abych mohla tuto školu absolvovat, zaplatil někomu 10 000 Kč. V té době to bylo velice hodně peněz a platit musel jen kvůli tomu, že jsme původem sudetští Němci.

Kdy jste se přestěhovala do Německa?

Již od dětství jsem znala zahraničí na té západní straně Česka, díky sestře mé maminky, která žije v Itálii. V osmnácti letech jsem v Itálii chtěla zůstat, ale bohužel vlivem minulého politického systému jsem musela odjet zpět domů. V létě v roce 1988 jsme se s mým bývalým manželem, který byl také sudetského původu, rozhodli odstěhovat do Německa. Prvotně jsme začali chodit na kurzy německého jazyka, což zapříčinilo velkou pozornost STB. Naštěstí jsme měli v Německu příbuzné, a tím jsme návštěvy kurzu odůvodnili. V roce 1989 došlo k uvolnění a my společně s bývalým manželem a dcerou jsme mohli vyjet v létě do Německa, kde jsme již zůstali.

Foto č. 1 Lenka Augustínová (v pravo) na farmě v Bavorsku

13466510_988632994584646_7290734522022025670_n

Jak jste v Německu začínala?

Velmi těžce. V začátcích jsem dělala jakoukoliv práci, abychom si jen zajistili živobytí. Okolo roku 2000 jsem začala spolupráci s inseminační stanicí býku tady v Höchstädtu. Po asi roce, kdy BSE způsobilo krach v exportu v celé EU, jsem se rozhodla si založit živnost. V Německu mi prvotně nechtěli uznat studium, které jsem získala v ČR. Znala jsem hodně teorie, ale dle jejich názoru málo praxe. Další překážka byla získání obchodního vzdělání pro podnikání. Proto jsem od února 2002 pak nastoupila na obchodní školu v městě Ulm, kde právě teď sedíme (smích). Studovala jsem tři roky, do toho jsem se jako samostatně vychovávající matka starala o tři děti, dům a velkou zahradu. Peněz nebylo hodně. Například jsem od hajného dostala určitý kus lesa, kde jsem s motorovou pilou a dětmi připravovala dřevo na zimu, abych měla čím topit.

Školu jste při takové zátěži dodělala?

Ano, v roce 2005 jsem složila úspěšně závěrečné zkoušky. Dva měsíce po konci školy jsem využila od pracovního úřadu pomocný plán na podnikání a 3 roky jsem dostávala určitou finanční podporu, která mi tenkrát pomohla přežít a vybudovat si tu velice důležitou sít kontaktu jak v Česku, tak i v Německu.

V čem jste přesně začala podnikat?

Původně jsem si myslela, že budu pracovat jako překladatelka v zemědělství mezi Českou republikou a Německem. Tato idea se časem rozpadla (smích), poněvadž jsem zjistila, že to co dělají ti pánové, kteří využívají mých služeb jako tlumočnice, zvládnu taky i sama. Začátky byly těžké, ale moje krédo bylo a je: nejlepší je cesta na přímo, od zemědělci k zemědělci. Tímto krédem se řídím stále a snažím se zprostředkovávat obchody pouze mezi dvěma články.

Preferujete raději malé obchody anebo velké?

Pro mě je každý obchod důležitý, nezáleží mi na tom, jestli se jedná o malý nebo velký obchod. Pro mě je hlavní cíl – spokojený zákazník, a když je zákazník spokojený a nemá pocit, že jsem ho stáhla z kůže (obrali o moc peněz nebo naopak nezaplatili dost vysokou cenu), tak to řekne dál. Tímto si nemusím dělat nikde reklamu, a přesto se na mě obracejí stále noví zákazníci, kteří chtějí spolupracovat. Já si také neberu žádné přemrštěné provize.

V současné době na poli agrobyznysu pracujete s masným skotem a prasaty?

Od počátku mého podnikání byl hlavním zdrojem obchod s prasaty. Jak bohužel všichni víme, před 2 roky se tento obchod díky změně kurzu koruny a eura, ale hlavně kvůli zákazu vývozu prasat do Ruska totálně propadl. Momentálně mám dva velké projekty, co se prasat týče mezi Německem a Českou republikou.  V současné době se ale více orientuji na hovězí.

U masného skotu mám různé malé individuální obchůdky a jeden velký, které je spojený s plemenem aberdeen angus přímo pro společnost Angus group, která před 7 lety rozjela v Rumunsku chov tohoto plemene a v současné době tam chovají 9000 matek. Já jsem oficiální zástupce této firmy pro ČR. A nakonec, abych se nenudila, organizuji zájezdy (smích) pro ČR i Německo.

Foto č. 2 Lenka Augustíbová na farmě v Bavorsku

13466458_986994848081794_4104034437429526047_n

Pakliže organizujete, zájezdy musíte znát mnoho lidí z ČR i Německa?

Ano, určitě, znám dnes velikou spoustu lidí, chovatelů a zástupců všech možných institucí a svazu. A je to vždycky moc milé, když se vidíme a můžeme společně diskutovat o tom „našem zemědělství“.

Plánujete zůstat v Německu do budoucna?

Nikdy nemáte říct nikdy, ale politická situace je taková, že přemýšlíte o věcech, o kterých jste nikdy nepřemýšleli.

Poslední otázka. Vzhledem k tomu, že můžete posuzovat zemědělství v ČR i Německu, vidíte nějaké zásadní rozdíly?

Já jsem zastánce spíše soukromého (rodinného) zemědělství, které více převládá v Německu. Například v Bavorsku bylo dříve 99% pouze rodinné zemědělství a na jeden statek připadalo průměrně 30 ha půdy, 20 – 50 kusů krav a kolem 100-200 kusů prasat na výkrm. Současný politický vývoj v Německu je takový, že i zde se začínají zvedat počty zvířat, a pomalu se vytrácejí ty krásné maličké farmy. V současné době připadá na jeden statek asi 100 – 150 krav, 250 býků na výkrm a 1500 – 3000 kusů prasat. Na zhruba 100-120 ha ploch. Jsou to takové počty, které zvládá například otec se synem nebo manželé.

U českého zemědělství mě bohužel někdy zabolí srdce. Jak už jsem říkala, jsem spíše zastánce soukromého zemědělství, kde se chovatelé o každé zvíře a o každý hektar půdy starají individuálně. Soukromníci pro to žijí a berou tuto práci ne jako povolání, ale jako svoje poslání. Bohužel malé farmy v ČR to nemají lehké, protože nedosáhnout na plné dotace a není to vždy jednoduché. Na druhou stranu velké farmy s několika tisíci hektary si na to „papírovaní“ najmou lidi. Tyto peněžní zdroje z EU pak, ale bohužel převážně končí v soukromých kapsách a na zvířata vůbec nepřipadnou, a pak se nemůžeme divit, že jsou ještě ustájená ve starých komunistických stájích. Je smutné, že ti soukromníci, co by zemědělství rádi provozovali, jsou nuceni to dělat pak jinak, než by chtěli.

Děkujeme Lence Augustínové za rozhovor, těšíme se na další spolupráci a přejeme na poli agrobyznysu mnoho úspěchů a zdařilých obchodů.

Lucie Rysová

Foto: Jan Kocmánek

Komentáře

Vstoupit do diskuze ( 0 komentářů )

Štítky

Související články

  • Rozhovor s ředitelem Mlékařského hospodářského družstva Střední Čechy

    Ve zkratce o Mlékařském hospodářském družstvu Střední Čechy Po řadě jednání bylo družstvo založeno 19….

    Reportáže - 12.4.2016
  • Rozhovor s Kamilem Malátem – ředitelem ČSCHMS

    Kolik masných plemen se v současné době chová na území ČR, kam se ubírá směr šlechtění…

    Reportáže - 2.10.2016