Po 10 letech se v naší zemi opět objevil virus ptačí chřipky označovaný rovněž jako  H5N1. V přírodě se virus šíří především mezi vodními ptáky jako jsou husy, kachny, labutě nebo volavky. Projevovat se může ve dvou formách – při té lehčí mají ptáci naježené peří a rapidně se sníží snáška, těžší forma už má fatální následky projevující se horečkou a úhynem do dvou dnů z důvodu napadení vnitřních orgánů. Infikovaná zvířata jsou netečná a nepřijímají krmivo. Jestliže byl příčinou úhynu virus ptačí chřipky lze s přesností určit pouze v laboratoři.

Přenos viru

Přenos jak na lidi, tak na ptáky je možný slinami a nosními sekrety, trusem, peřím a uhynulými zvířaty. Možný je samozřejmě i přenos skrze kontaminované povrchy. Naopak vyloučený je přenos tepelně upraveným masem a vejci, neboť teplota vyšší než 70 ˚C vir spolehlivě ničí. I přenos z ptáků na člověka je spíš výjimečný. Lze to pouze přímým stykem s nakaženými ptáky, případně jejich pozůstatky nebo nedostatečně tepelně upraveným masem. K největšímu přenosu na lidi dochází v jihovýchodní Asii, kde je drůbež chovaná v těsné blízkosti lidí a její trus je pak používán jako hnojivo. V ostatních zemích k nákaze na lidi téměř nedochází.

Jak minimalizovat riziko přenosu?

I když je přenos na lidi výjimečný, i tak je nutno dodržovat zásady osobní hygieny obzvláště při práci s drůbežím masem:

  • před a po zpracování drůbežího masa je důležité důkladné umytí rukou a stejně tak všech pomůcek, které s masem přišli do kontaktu
  • riziko může představovat i nedopečené maso kolem kostí
  • opatrnost je na místě i při konzumaci syrových vajec
  • virus vydrží i přes měsíc velmi nízké teploty, proto ho mrazením potravin neusmrtíme

Ochrana domácí drůbeže před nákazou

Nejvhodnějším opatřením je domácí drůbež držet v uzavřených prostorách a zamezit tak kontaktu s tou volně žijící. Pokud to nelze, je vhodné alespoň krmivo a vodu umístit tak, aby se k nim volně žijící ptáci nedostali. Stejně tak je důležité zamezit přístupu na volné vodní plochy.

Jestliže byl výskyt nákazy potvrzen, krajská veterinární správa vymezí kolem infikovaného hospodářství ochranné pásmo o poloměru nejméně 3 km a pásmo dozoru o poloměru nejméně 10 km. V případě potřeby i další pásmo s omezením. Chovy postižené tímto virem musí být zlikvidovány. V ochranném pásmu se drůbež nesmí chovat venku a je nutná důkladná kontrola snášky, příjmu krmiva i případně vyšší úmrtnosti, než je obvyklé. Jakékoliv změny od normálního chování se hlásí příslušným veterinářům. Pro obě ochranná pásma je zakázán jakýkoliv přesun drůbeže, vajec, krmiva nebo podestýlky.

Marcela Otrubová