Vznik tohoto původního českého plemene se datuje do poloviny 19. století do oblasti Přešticka, Klatovska a Domažlicka. Základem plemene byl nenáročný a plodný český hřebenáč. Už v té době však nestačilo zvyšujícím se požadavkům na masnou produkci, a proto se začaly dovážet nová plemena z Anglie – yorkshire, suffolk, cornwall. Jedním z plemen, které vzniklo křížením původních a dovezených plemen je právě přeštické prase. Jeho vývoj byl potlačen oběma světovými válkami, kdy bylo v chovech upřednostňováno plemeno bílé ušlechtilé. Od roku 1952 bylo nutné přistoupit k záchraně tohoto plemene. Záchrana pokračovala až do roku 1964, kdy bylo přeštické plemeno uznané jako samostatné.

Díky svým ceněným vlastnostem jako je nenáročnost, odolnost stresu, přizpůsobivost podmínkám a velmi dobré mateřské schopnosti bylo v roce 1992 zařazeno mezi genové rezervy.

Od roku 1996 se chová pouze „in situ“ v uzavřené populaci.

I přes spoustu pozitivních vlastností nemůže přeštické prase konkurovat plemenům chovaných ve velkochovu.

Vzhledem k méně příznivým ukazatelům jatečných hodnot.  Do 70 kg živé hmotnosti je maso křehké a šťavnaté a v minulosti sloužilo k výrobě oblíbené „pražské šunky“, která se hojně exportovala. Nad 70 kg se už ukládá velké množství tuku, proto patří mezi typická sádelnatá prasata. Jeho uplatnění může být především v ekologických chovech a malochovech.

Jeho současná populace je kolem 350 ks prasnic a 45 kanců.

Marcela Otrubová