Reportáže
21. března

Když žena touží po vlastním hospodářství

V mnoha případech se o hospodářství stará muž. Každopádně jsou i výjimky, kdy i žena zatouží po vlastní farmě. To je důvod, proč jsme zavítali na konec města Kouřim, kde si svoji touhu zrealizovala podnikatelka Ing. Jana Míková. O tom, jaké byly její začátky na konci dvacátého století, vám představíme v následující reportáži.

Jana Míková svoji pracovní kariéru započala po mateřské dovolené v roce 1990 ve dvou vazných chlívech mimo Kouřim. I přes práci u skotu, která ji naplňovala, stále toužila spíše vybudovat něco vlastního. Štěstí se na ni usmálo po roce 1990, kdy v bývalém družstvu v Kouřimi odešli zootechnici. Vlivem byla velmi špatná kvalita mléka. Somatické buňky ani složky neodpovídaly kvalitě a družstvu hrozilo odebrání licence. Práce zootechnika byla nabídnuta mnoha lidem. Jediné Janě ne, a tak se o ni přihlásila sama, avšak měla několik požadavků. Chtěla kompletně zastřešovat dojný skot, při kterém se bude moci volně rozhodovat. Časovou náročnost práce chtěla také náležitě finančně ohodnotit.

 Jak říká: „Dovolila jsem si říct o 4 000 Kč, což byly v té době velké peníze. Nakonec to dopadlo, ale musela jsem ekonomicky vycházet v kladných hodnotách.“

Ve všech požadavcích ji nakonec vyhověli. Po nástupu do práce musela Jana Míková zřídit hned několik opatření. Jedno z prvních opatření bylo přijetí bývalé laborantky, která prováděla rozbory mléka. Prostřednictvím laborantky na farmě fungovala malá laboratoř. Jakost mléka i samotná ekonomika si tímto polepšila. Bohužel ani na pozici zootechničky nebyla Jana úplně spokojená a stále toužila po vlastním hospodářství.

První nápady směřovaly na družstvo s možností pronájmu živočišné výroby. Družstvo bylo bohužel vždy proti. Až do doby, kdy prošlo změnou korporace. Z družstva se stala společnost s ručením omezením, která se chtěla soustředit pouze na rostlinnou výrobu. Rozhodli se, že živočišnou výrobu nabídnou k odkupu Janě Míkové. Jana ovšem souhlasila, ale mělo to samozřejmě háček.

Foto č. 1 Areál farmy

dsc_1686

 „V té době jsem musela kontaktovat všechny vlastníky majetkových podílů. Naštěstí mě největší vlastník kontaktoval sám a byl ochotný se domluvit. Po uzavření smlouvy jsem se od družstva mohla oddělit a stát se sama sobě vlastním pánem.“ jak říká Jana Míková.

V roce 1994 se Jana stala oficiálním uživatelem 350 dojnic a 300 hektarů půdy. Během své předešlé praxe získala mnoho cenných informací ohledně vstupů a výstupů v zemědělství. Při samotném odkupu věděla, že stav současné technologie v kravíně nebude dlouhodobě udržitelný. Prvně musela nakoupit fekální a krmný vůz. Následovala samotná stáj, kde byly dojnice fixovány řetězem. Ustájeny byly na velmi malém prostoru s přístupem do krmného žlabu s jednou miskovou napaječkou pro dvě krávy. Vazné ustájení mělo velmi špatný vliv na stav paznehtů, a tak se začalo postupně vybourávat. Rekonstrukce z vazného na volné ustájení prvně potkala porodnu. Poté následovaly ostatní sekce. Zmíněná rekonstrukce netrvala pár měsíců, ale několik let.

 „Prvních deset let to byla neuvěřitelná dřina v dobré víře.“

Nevypočitatelnost v zemědělství

Investice nebyly nikdy snadné a předcházelo jim důkladné promýšlení. Rozhodování s investicemi komplikovalo i splácení dluhů z odkupu objektů. Další finanční prostředky chtěla Jana Míková směřovat do dojení. Dlouhá léta dojila na kruhové dojírně pro 15 kusů z Pelhřimova. Dojírny české výroby se postupně přestaly vyrábět. Problém nastal hlavně v náhradních dílech. Rok 2008 byl velmi příznivý z pohledu ceny mléka. Horší byla dostupnost pracovní síly, a tak se na jaře roku 2009 Jana Míková rozhodla namísto dojírny pořídit dojícího robota. Velký zlom nastal 3. 9. 2008, kdy záhadou vypukl na farmě požár v seníku. Shořely veškeré zásoby slámy, což se promítlo na všechny blízké investice.

Foto č. 2 Individuální ustájení telátek

dsc_1699

„Když jsem dorazila na farmu, viděla jsem jen obrovskou žhavou kouli. Veškerá sláma do zásoby, kterou jsem nakoupila, byla pryč. Každopádně dva dny na to, jsme museli silážovat, ať hořelo nebo ne, alespoň krmivo pro zvířata jsme museli udělat. “

Shoření seníku se promítlo na všechny blízké investice. Nákup dojícího robota byl zameten pod koberec, což bylo zároveň štěstí v neštěstí. Rok 2009 přinesl vážnou mléčnou krizi. Mléko spadlo na 5 korun za litr. Při takto nízké ceně mléka by splácení úvěru bylo neuvěřitelně těžké, spíše nemožné.

Rekonstrukce dojírny se přesunula na neurčito. Až v roce 2015 se Jana Míková odhodlala k zásadnímu kroku. Absence dluhů a první žádost o dotaci ji napomohla k výstavbě rybinové dojírny 2×5 vedle historické kruhovky.

Sama říká:  „Z výstavby dojírny jsem měla hrozný strach. Nechtěla jsem, aby se krávy učily přechodně dojit na provozní dojírně. Naštěstí se našla tato alternativa a krávy se rovnou přesunuly do nové rybinky.“

Foto č. 3 Požár seníku

snimek-017

Současnost

Z původní průměrné dojivosti 3500 l je dnes na farmě dojivost 9026 l se složkami tuk 3,7 % a bílkoviny 3,3 %. Stav dojnice se snížil na současných 120 kusů společně s hektary, kterých je necelých 140. Na polích se pěstují hlavně plodiny pro krmení jako je kukuřice, vojtěška, jarní ječmen a pšenice.

Foto č. 4 Produkční stáj

dsc_1742

O rostlinnou výrobu se starají výhradně služby, které má majitelka již odzkoušené. Ve stáji jsou dojnice na hluboké postýlce. Avšak Jana Míková doufá, že v letošním roce konečně postaví postýlky. V rámci dobrých životních podmínek mají suchostojné krávy a jalovičky přístup do výběhu. Telátka jsou ustájena individuálně. Po odstavu jsou jalovičky směřovány do skupinek. Farma má včetně ní 3 stálé zaměstnance.

Jak to vypadá do budoucna?

„Požár mi ukázal, že v zemědělství, nemůžete přemýšlet několik let do budoucnosti, protože nevíte, kdy se co přihodí“ jak říká Jana Míková.

Zemědělství má velmi ráda a bude se o svoji farmu starat, dokud to půjde. Sama o sobě tvrdí, že rozhodně není podnikatelka, která by se hnala za určitým cílem a chtěla ničit konkurence, je prý spíš takový hobby chovatel, ale to si my rozhodně nemyslíme. 😉

Foto č. 4 Dojírna 2×5

Závěrem…

V zemědělství není lehké začít od nuly. Když však zatnete zuby, vybudujete časem něco, co vám přiroste k srdci a těžko se od toho odchází. Řeč je o zemědělství, které není chvilková záležitost, a i když je někdy náladové, budete ho mít rádi celý život. Zřetelným důkazem je právě Jana Míková, která už 23 let pracuje jako zootechnička, porodní technička, 4krát týdně dojička, agronomka, účetní i majitelka v jednom. Velmi děkujeme Janě Míkové, že byla tak laskavá a nechala nás nahlédnou do své minulosti i současnosti. Vážíme si ji jako ženy i jako oddané zemědělkyně!

Lucie Rysová

 

Komentáře

Vstoupit do diskuze ( 0 komentářů )

Štítky

Související články

  • Tisícihlavé stádo holštýnek na okraji Prahy

    V hlavním městě by asi těžko někdo hledal stopy po zemědělství. Každopádně po 20 minutách…

    Reportáže - 26.1.2017
  • Když se mléko protne s masem

    Kousek od dálnice směrem na Hradec Králové, se nachází Zemědělské družstvo Chýšť, které na první…

    Reportáže - 13.2.2017