Trávicí trakt skotu se skládá z dutiny ústní, hltanu, jícnu, předžaludku, vlastního žaludku neboli slezu, tenkého a tlustého střeva, konečníku a řitního otvoru. Předžaludek se skládá z bachoru, čepce a knihy. K trávicímu traktu náleží také játra, slinivka a žlučník.

  • Bachor (rumen) má objem okolo 130 litrů a vyplňuje téměř celou levou polovinu dutiny břišní. Je rozdělen na pět propojených částí: bachorová předsíň, dorzální vak, dorzální slepý vak, ventrální vak a ventrální slepý vak. Jícen ústí do bachorové předsíně, která je zároveň spojkou mezi dorzálním bachorovým vakem a čepcem. Je kolonizován specifickou mikroflórou zajišťující fermentaci živin z krmiva. V bachoru je udržováno určité uspořádání bachorového obsahu, zahrnující vrstvu na hladině plovoucích, dosud nestrávených, většinou vláknitých částic, tekutou střední vrstvu a na dně bachoru pak usazenou hustou složku, tvořenou již zčásti natrávenými složkami krmiv.
  • Do čepce (reticulum) se otevírá bachorová předsíň čepcobachorovým splavem. Z čepce vystupuje žlab, který ústí do čepcoknihového otvoru, stažením svaloviny žlabu je umožněn průtok tekuté potravy přímo z jícnu do knihy, obchází se tedy bachor.
  • Kniha (omasum) má objem 10 až 15 litrů a se slezem je propojena knihoslezovým otvorem. Kniha je vyplněna lamelami (listy knihy), mezi něž jsou vtlačovány pevné částice tráveniny, které jsou zde rozdělovány podle velikosti a skladby. Další význam knihy spočívá v resorpci vody, TMK a iontů.
  • Slez (abomasum) neboli vlastní žaludek má objem až 20 litrů. Navazuje vrátníkem (pylorus) na tenké střevo, kde dochází k trávení živin.

K trávení potravy dochází jednak v bachoru prostřednictvím mikrobiální fermentace za vzniku těkavých mastných kyselin, a jednak v dalších částech trávicího traktu, zejména v tenkém střevě, kde se tráví mikrobiální biomasa a živiny, které nebyly degradovány v bachoru, za vzniku jednoduchých složek – monosacharidů, mastných kyselin a aminokyselin.

Pro správnou činnost bachoru jsou zapotřebí sliny, kterých dospělý skot vyloučí denně až 150 litrů. Sliny obsahují bikarbonáty a fosfáty, čímž slouží jako pufr, který udržuje bachorové pH v optimální hodnotě, tj. 6,2 až 6,8.

Trávení v bachoru je možné díky jeho kolonizaci bachorovou mikroflórou. Nejvýznamnější podíl představují bakterie, které zajišťují bachorovou fermentaci. Bakterie jsou rozdělovány na celulolytické (štěpící celulózu), amylolytické (štěpící škrob), metanogenní (tvořící metan), proteolytické (štěpící protein), ureolytické (štěpící močovinu) a další méně významné skupiny. Kromě bakterií je bachor osídlen také prvoky, kteří se také podílejí na štěpení celulózy a dalších látek a požírají bakterie. V bachoru byly objeveny také mikroskopické houby, které také štěpí celulózu. Bakterie spolu s prvoky a houbami jsou zdrojem mikrobiálního proteinu (mikrobiální biomasa), který vstupuje do tenkého střeva, kde je enzymaticky tráven.

Aby mohla bachorová mikroflóra plnit svoji fermentační funkci, je potřeba, aby bylo krmivo správně zpracováno čili přežvýkáno. Přežvykování neboli ruminace je umožněno kontrakcemi bachoru a čepce, které jsou stimulovány tzv. efektivní vlákninou, za kterou jsou považována objemná krmiva o délce větší než 2,5 cm. Přežvykování zahrnuje regurgitaci (vyvržení) obsahu bachoru do dutiny ústní, vlastní přežvykování, které je spojeno s opětovným prosliněním a spolknutí.

Většina mikroorganismů žijících v bachoru získává energii prostřednictvím fermentace sacharidů a dalších složek krmiva. Konečnými produkty těchto fermentací jsou těkavé mastné kyseliny (TMK), kromě nich se tvoří také plyny (metan, oxid uhličitý), které jsou odstraňovány krkáním neboli eruktací. Největší podíl TMK tvoří kyselina octová (65 %), dále kyselina propionová (20 %) a kyselina máselná (15 %). Koncentrace kyseliny propionové se zvyšuje při vyšším obsahu rozpustných cukrů a škrobu v krmné dávce, zatímco hladina kyseliny octové se zvyšuje se zvyšujícím se obsahem vlákniny. Kyselina máselná se tvoří především z rychle fermentovatelných sacharidů. TMK jsou resorbovány přes stěnu bachoru a dále využity jako zdroj energie, zdroj mléčných složek atd. Při fermentaci aminokyselin dochází ke tvorbě TMK, oxidu uhličitého a amoniaku, který je využit pro růst mikroorganismů.

Nestrávené zbytky krmiva a mikrobiální biomasa postupují z bachoru dále do slezu a tenkého střeva, kde jsou enzymaticky tráveny, obdobně jako u monogastrických zvířat.