Dezinfekce

Dezinfekcí rozumíme zneškodňování choroboplodných nebo jinak škodlivých mikroorganismů ve vnějším prostředí, sterilizace je pak ničení všech mikroorganismů. Dezinfekci můžeme rozdělit na preventivní a ohniskovou. Preventivní dezinfekce má za cíl udržet hygienu stájového nebo jiného prostředí a tak předcházet vzniku nakažlivých chorob, zatímco ohnisková dezinfekce probíhá v místě určité nákazy. Ještě před vlastní dezinfekcí je třeba provádět mechanickou očistu, která rozhoduje o konečném efektu dezinfekce. Díky mechanické očistě dosáhneme až 90 % poklesu mikrobiální kontaminace a vytvoříme optimální předpoklady pro působení samotných dezinfekčních prostředků. Vlastní dezinfekce může být provedena buď fyzikálními, nebo chemickými metodami.

Fyzikální metody dezinfekce a sterilizace

Termická

Jedná se o dezinfekci či sterilizaci za využití tepla. Lze využít suché nebo vlhké teplo, přičemž dezinfekce vlhkým teplem je účinnější. Nejznámější metodou je pasterizace, která ničí i mykobakterie, které jsou původci TBC. Při nákazách se uplatňuje také dezinfekce a sterilizace plamenem, kdy se používá buď opalování, nebo přímé spálení, například spálení steliva, kadáverů atd. Kromě tepla se využívá také chladový šok, zejména pro ničení některých parazitů v mase zvěřiny.

Záření

Doplňkovým způsobem dezinfekce v prostorách s vysokou úrovní hygieny se používají germicidní lampy jako zdroj UV záření, které účinkuje tak, že v protoplazmě mikroorganismů vytváří peroxid vodíku. Za přirozený zdroj preventivní dezinfekce můžeme považovat i sluneční záření.

Filtrace vzduchu

Tento způsob se většinou používá jako součást vyššího stupně úpravy vzduchu v aseptických provozech, kde jsou často filtry vzduchu součástí klimatizace.

Chemické metody dezinfekce

K chemické dezinfekci se nejčastěji používají halogeny, aldehydy, alkálie (hydroxidy), kyseliny, povrchově aktivní látky (tenzidy), sloučeniny kovů, cyklické sloučeniny (deriváty fenolu), alkoholy, étery a kombinované prostředky. K dosažení kýženého efektu je nutné brát ohled na odolnost mikroorganismu, charakter prostředí a vlastnosti dezinfekčního prostředku.

Odolnost mikroorganismu

• z bakterií jsou nejodolnější spory, pak G+ koky
• z virů jsou nejodolnější nejmenší neobalené viry, jako jsou enteroviry, kalciviry, parvoviry a adenoviry, nižší odolnost je u obalených virů díky přítomnosti lipidů, které mohou být snadno ničeny dezinfekčními přípravky, mezi labilní viry patří například herpesviry a togaviry

Charakter prostředí

• nejpříznivější prostředí je tekuté, zatímco pevné prostředí s propustným povrchem je prakticky nedezinfikovatelné

Vlastnosti dezinfekčního prostředku

Ideální dezinfekční prostředek:

• neškodí dezinfikovaným předmětům
• neovlivňuje negativně okolní prostředí
• je dobře rozpustný ve vodě
• je stabilní
• je cenově dostupný
• je snadno použitelný
• je vysoce účinný
• minimálně toxický pro makroorganismy